Ať už bylo slunečné počasí nebo silný déšť, stařec vždy seděl na stejném místě. Po celou dobu jeho obsluhou byla stejná servírka - Melina Salazar.
Walter nebyl moc příjemný klient. Neustále vrčel a byl nespokojen. Bud' mu byla podána studená káva, nebo byla nesolená omeleta. Nervy mnoha číšnic nemohly vydržet jeho kritiku. Pouze Melina ho sama pozdravila klidně a dokonce s úsměvem. Salazar se starala o Sworda jako o svého otce a pevně zvládala jeho vyčitky.
Pak ale Sword přestal kavárnu navštěvovat. Slečna se obávala o stálého návštěvníka. A pak se do jejich rukou dostaly městské noviny. V nekrologu přečetla, že před několika dny ve věku osmdesáti devíti let Walter Sword zemřel doma ve spánku.
Číšnici bylo upřímně líto starého muže. Nakonec, ve skutečnosti jeho hrubost a reptání byly způsobeny tím, že mnoho let byl samotný. Melina byla z toho velice smutná, a už si myslela, že tohle jméno nikdy neuslyší. Byl to však teprve začátek.
Následující den, po smutných zprávách, přišel do kavárny nový návštěvník. Salazar ho nikdy neviděla. Nebyl ale oběd důvodem návštěvy tohoto pána. Hledal právě Melinu. Muž byl právníkem. Mezi jeho povinnosti patřil výkon poslední vůle Sworde.
Slečna nemohla dlouho pochopit, proč ji potřebuje. Pak právník řekl věci, co přimělo Melininu čelist klesnout. Starý muž se rozhodl jí poděkovat za její laskavost a shovívavost ve vztahu k němu. Walter odkázal Melini padesát tisíc dolarů. Ale to nebylo všechno. Veterán také měl auto. Od této chvíle auto bylo vlastnictvím hodné servírky.
Ukázalo se, že po celou tu dobu jen díky slečně chodil Sword do kavárny. Byla jediná, kdo mu rozuměl. Salazar byla ta, kdo v klidu vydržela jeho vrčení.
Příběh Meliny a Waltera znovu a znovu dokazuje, že i ledové srdce lze roztavit díky úsměvu, laskavostí a péčí.
Zdroj: ohlyad-dnya.pro
Dříve jsme psali: PRVNÍ ZÁBĚRY Z DOKUMENTU KAREL. OLGA MALÍŘOVÁ PROZRADILA, JAK PROBÍHALO NATÁČENÍ
Připomínáme: PES, KTERÝ BYL VYCHOVANÝ KOČKAMA MĚL VELMI PODIVNÉ CHOVÁNÍ
