A slečna byla ráda takovému průvodce. Občas holka se bála chodit sama.
A obrovský pes s pochmurným výrazem, když byl na procházce, vštípil důvěru a sloužil jako záruka bezpečnosti.
Několik dní Maruška koukala na psa ... Ne mladý, chytrý, klidný. Vlasy vypadaly na něm hloupě, roztrhané, neupravené.
Chůze byla nic moc a vypadal opravdu moc starým psem.
U dveří Maruška psovi poděkovala. Pohladil po čele. A pro průvodce vždycky měla něco chutného.
Od večera připravovala léčbu pro svého „pána“. Mohlo by to být třívrstvý sendvič, několik vařených kuřecích krků, nebo jen kousek levné klobásy, zakoupené speciálně pro psa.
Klidným pohybem ocasu pes poděkoval a jemně se zacházel. Ale z nějakého důvodu nikdy nejedl ... Poté, co se rozloučil se svým pohledem, vzal si s sebou jídlo do úst.
Maruška samozřejmě přemýšlela, proč jenom bere jídlo. Nechtěla sledovat ho, kam to jídlo dává. Ale jednou to udělala.
Jako obvykle chodila do práce za doprovodu svého tělesného strážce, překvapeného na úplně opuštěných ulicích. A jen u samotných dveří na ni svítilo ... Dnes je sobota! Výstup! A ona přišla pracovat, což bylo blbě.
Pes, který vzal jídlo, pomalu odešel a Maruška se rozhodla, že zbytečně neztrácí čas, šla za ním. Pes, ponořený ve svých pochmurných myšlenkách, někam pomalu šel. Maruška šla za ním a snažila se ho neztratit z dohledu.
Pes přišel na opuštěné nádvoří, které bylo kdysi obklopeno dvoupodlažními budovami, a vešel do nejvíce zarostlého rohu. Maruška se opírala o strom a pokračovala v jeho sledování. Neviděla však nic zajímavého.
Tam jednoduše položili misku smaltovanou se zlomenými hranami .... Pes do něj vložil svůj kus. Odložil se a dlouho hleděl na talíř, který sám zakryl. A pak začal jíst ... Když olízl mísu, aby zářil, lehl si vedle něj a nadechl se.
Lídr skupiny Chinaski a milovník cestování poslal svou rodinu na dovolenou a sám zůstal na letišti: Co zažil Michal Malátný
“On za mnou přijel z Kanady”: Je známo z čeho Lucie Vondráčková v poslední době měla radost
Rozkošný pár: Jak žijí surikata a kočka
Když tmavé pleti matka poprvé viděla svou dceru, nemohla uvěřit, že je to její rodné dítě
Nervózně jemně potřásla nosem a rty. Děti tedy volají z nenávisti, kteří chápou, že si to nezaslouží, a strach jim nedává řev v jejich hlase. Strach, že se ostatní budou smát.
Maruška tiše ustoupila .... Lidé mají sklon vidět určité „znamení“ všude, jako by bez nich by nebylo možné ovládat jejich vlastní osud. Maruška se tedy rozhodla, že jít do práci v sobotu, něco znamenalo, že se jí snaží něco ukázat.
V ruce ležela nová mísa, hluboká a lesklá, neobvykle pohodlně. Maruška se vrátila na zarostlý dvůr na okraji města, kde starý pes truchlil poblíž mísy.
-Ahoj, pejsku! Pojď se mnou!
Pes začal a prudce vstal. Rozuměl všemu, ale z nějakého důvodu zaváhal a posunul svůj chytrý pohled z lesklé mísy do své vlastní – se zlomenými tmavými okraji. Maruška ho netrpělivě zavolala a pes se rozhodl ...
Bylo mu nepříjemně ... Miska sklouzla, ale stejně ji nesl s sebou. Pes byl laskavý a zvyklý věřit, ale byl starý a věděl, že tomu nelze věřit. Vzal si tedy kousek svého „domova“ a pokusil se přesvědčit sám sebe, že se společně stanou součástí nového domova.
O hodinu později, poprvé za dlouhou dobu, si pes nestavil svůj vlastní „stůl“, byl již pozván, ale se starou mísy, což jasně naznačovalo, že se pes s ní stal součástí nového domu.
Zdroj: infakty.fun
