Koupil starý dům svého pradědečka a obnovil ho. fakta.today

Pavel vyprávěl velmi neobvyklý "Letní příběh" o oživení rodového hnízda.

Zchátralé stěny, barva zchátralá, zbledlá... a okna zaprášená, unavená. Tak vypadal dům, který kdysi patřil naší rodině. Postavil ho můj pradědeček už v roce 1949. První dům, který na tomto místě stál, během války shořel. A nový, přestavěný, byl naší chloubou.

Jenže pak, jak už to bývá, se rodové hnízdo vyprázdnilo a dům prodali kolchozovi. Byl to rok 1998. Dům se stal nájemním - jakési místo odpočinku pro dělníky. V roce 2013 ho koupil jeden místní obyvatel.

Tehdy jsem ještě studoval na Akademii umění a peníze na dům jsem samozřejmě neměl. I když jeho osud byl neustále sledován. Přijel, prohlédl si, popovídal si s místními.

A v roce 2016 byl pradědův dům uveden na prodej. Už jsem pracoval, byly tam nějaké peníze. Samozřejmě jejich nestačilo, ale půjčovat se dalo. Proto jsem se rozhodl: koupit, naléhavě koupit!

Právě od tohoto okamžiku začíná příběh znovuzrození.

Všechno dělal vlastníma rukama. Často pomáhali kamarádi, otec.

Podlaha byla celá prohnilá. Takže jsem musel změnit všechno: koupit keramzit pro izolaci, nové desky, lak. Prkna se sundala úplně, lagy dal nové. Trvalo mi to asi týden. Teď, když chodím naboso po nové lesklé podlaze, nemůžu uvěřit, že jsem udělal takovou práci. Byla to dobrá zkušenost.

Populární zprávy teď

Antonín Panenka přirovnal příběh své dcery k příběhu Anny Slováčkové: "Naše dcera měla to samé. Pak se to vrátilo a skončilo to špatně"

Fanoušci se obávají o zdraví Simony Postlerové: Co slavná herečka skrývala

Simona Postlerová slaví 58. narozeniny: jak teď žije vdova po Zdeňku Hráškovi

Tájemství letu 914: Letadlo přistálo 37 let po vzletu

Zobrazit více

Ale první věc, kterou jsem udělal v domě, bylo odstranění přepážky v místnosti a odstranění starého vnitřního obložení. Byla křivolaká, špinavá, ale o to ani nejde. Zato pod sebou skrývala mohutné, tmavé, hustě položené klády.

Samorostlý. Je to celý příběh. A když udělal podlahu, jednoduše impregnoval stěny antiseptikem a trochu protonoval světlým lakem. Všechny. Nyní je to taková místnost - studio rozdělená na části.

Osvětlení je mimochodem také rozděleno do zón. Jednou z nich je jakýsi obývací pokoj. Je tam gauč, židle. Předělal jsem je ze starých - odstranil jsem zmrzlou barvu, natáhl novou látku. Stůl je taky moje práce.

V rohu je bubnová instalace. Dříve jsem se zajímal o hudbu a teď je to pro mě jen jakási dovolená.

Druhá část místnosti může být nazývána ložnicí.

Loni mi dali pár starých oken. Část z nich je nyní skříň (tady je, kombinatorika) a zbytkem jsem prosklil verandu.

Podlahu v kuchyni opustil rodák, jen maloval. Nábytek - ze staré komody. Rozřezal jsem ho, zakryl štítem a nainstaloval malý plynový sporák. Často je mi líto rozloučit se se starými věcmi, které údajně ztratily svůj vzhled. V každém takovém tématu vidím příběh.

A pokud se mi podaří věci prodloužit život, nějak ji modernizovat, přizpůsobit novým podmínkám, pak jsem nekonečně šťastný. Vzhled je, jak se říká, klamný a podstata zůstává.

V kuchyni bývalo jen jedno okno. Malé. Také na západní straně. Světla bylo málo. Nejprve jsem se rozhodl jen zvětšit otvor. Pak jsem si řekl: "a proč neudělat okno v podlahu?"Tak se zrodila myšlenka skleněných dveří.

V zimě můžete sledovat, jak padá sníh a v létě — na jabloňovou zahradu. Dveře instaloval spolu s kamarádem. Jeden by to nezvládl - neuvěřitelně těžká byla konstrukce. Jak jsme to zvládli my dva, to dodnes nedokážu pochopit.

Když se objevily dveře, bylo jasné, že je potřeba ještě nějaký prostor před domem. A já jsem navrhl a postavil terasu. Bylo to v létě. Dnes ráno tu můžete pít kávu, číst. Kolem je ticho.