To je o téměř 100 miliard více než v předchozím roce. Každý Čech tak má dluhy vůči bankám ve výši 164 000 korun.
Podíl hypotečních úvěrů neustále roste: v současné době představují 76% celkových úvěrů poskytnutých českým rodinám. V roce 2002 to bylo 57%.
Podíl špatných úvěrů, kdy dlužník nezaplatí více než 90 dní, je 1,7%. U hypoték je tento ukazatel nižší – 1,3%. Spotřebitelské úvěry nevracejí včas asi 3,9% dlužníků. Nejčastěji se vyskytují problémy s platbami mezi obyvateli Karlových Varů a Ustetského území a naopak nejvíce disciplinovaní dlužníci žijí v Praze a na Vysočině.
K dnešnímu dni je většina dluhů, které činí jednu a tři čtvrtiny bilionu, půjčky na bydlení. Z hlediska ekonomické proveditelnosti jsou takové půjčky nejrozumnější. Nejracionálnější výdaje jsou na krátkodobé zboží zakoupené na úvěr. Například, vánoční dárky. Takové věci „žijí“ méně, než je čas potřebný na splacení půjček. A splacet tyto dluhy chtějí méně.
V říjnu 2018 vydala ČNB řadu pravidel, která mají zabránit nadměrnému zadlužení. Banky musí vydávat hypotéky pokrývající až 80% hodnoty nemovitosti (ve výjimečných případech až 90%). Více než 45% čistého měsíčního příjmu žadatele (DSTI) by nemělo jít na splácení hypotéky a jiných dluhů a celková částka dluhu nesmí přesáhnout devětnásobek jeho ročního čistého příjmu (DTI).
Tyto požadavky však nejsou právně závazné. Koncem roku 2019 ČNB oznámila, že banky dodržují omezení DSTI a DTI. Překračují však doporučený objem hypotečního úvěru a uzavírají smlouvy ve výši přes 80% hodnoty nemovitosti.
Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB) považuje Českou republiku za zemi s relativně nízkou úrovní zadlužení domácností. Český dluh vůči finančním institucím představuje 60% příjmů domácností (před zdaněním). Přibližně ve stejné situaci v Itálii a Polsku. Hlavními dlužníky v EU jsou Dánové, kde domácnosti dluží bankám asi 235% jejich hrubého příjmu.
