Ví, o čem mluví: před šesti lety byla vycházející hvězdou fitness kulturistiky... Brzy však zjistila, že osvalené tělo jako z učebnice ji nedělá šťastnou a spokojenou. Dnes se spravila a je sebou zcela spokojená, stále dodržuje zdravý životní styl. Tak v čem je tedy háček?
Podle Kate je důležitou otázkou, kterou si by si měl každý zadat, zda jste připraveni zaplatit cenu, kterou vyžaduje perfektní tělo? Všimněte si, že otázka nezní, stojí-li to za všechno úsilí. Na tuto otázku má většina lidí zápornou odpověď.
Je to malé, ale nečestné tajemství všech fitnesaček. Odsuzují se k mučení kvůli udržení si toužebné postavy. A není to žádné zveličování, ale normální fyziologie člověka, kterou je potřeba kvůli vysokým ukazatelům doslova devastovat.
Vlastně to není nic nového a tajného. Všichni víme, že profesionální sportovci se cíleně chystají na soutěže, překonávají své fyzické hranice, aby dosáhli nejlepších výsledků. Tak je to správné a logické, ale po vystoupení by měla nastat fáze odpočinku. Člověk nemůže celou dobu být v napětí, bezpodmínečné formě, jinak své tělo přetáhne a začnou se objevovat zdravotní komplikace. Sportovci to mají jednodušší, pro ně není nejdůležitější zevnějšek, ale výsledky, zatímco u fitnesaček je to naopak. Celou dobu musí myslet na to, jak neukázat svoji slabou stránku, nedopustit, aby se objevila jediná zrádná vráska nebo přebytečná cifra na váze.
Kate Writerová vypráví, že je unavená z neustálého stresu, diet, strachu ze selhání, počítání kalorií, pojídání dortíků a následných výčitek. Co je to za život, když ani nemůžeš jít s přáteli do kavárny, na večírek, protože tam budou “zakázané” nápoje a zákusky, jinými slovy pro obyčejné lidi zcela obyčejné potraviny. Když místo rande s milovanou osobou musíš jít běhat na pás, protože se bojíš, že frahá polovička bude z nedokonalého pasu rozčarovaná.
Je to neuvěřitelná svoboda objednat si salát, aniž byste museli počítat kalorie. Kate po šesti letech přibrala deset kilogramů a je za to ráda. Znalosti z fitness má neustále v paměti, ale zbavila se fanatismu a nedává si žádné cíle, kromě toho být šťastnou. Nebýt na dietě vůbec neznamená touhu jíst za tři. Je to štěstí, když se nemusí mučit.
