Veterináři u něho našli infekci, a také onemocnění očí a uší. Po celém těle měl velké boláky. Byl téměř lysý a vypadal jako chodící kostlivec. Tak moc byl pohublý.
V průběhu jednoho měsíce se o něho na směny dvacet čtyři hodin denně starali pracovníci útulku. Poté, co se trošku spravil, vzala si ho domů jedna z dobrovolnic Wendy Tungová.
Nejdříve si k sobě chtěla psa vzít jen dočasně. Postarat se, aby se uzdravil, a pak ho vrátit do útulku. NIcméně brzy zjistila, že k něšťastnému pejskovi přilnula celou svojí duší. Vrátit ho zpět už nemohla.
“Ralph je úžasný pes. Když jsem si ho vzala domů, můj dům se naplnil láskou. Měla jsem takové štěstí, že ho nyní mám po svém boku,” vypráví Wendy. Vzpomíná, že bylo utrpení se v prvních dnech na psa dívat.
Nejdříve se Ralph všeho bál. Sám nevyšel ani na dvůr, jen v doprovodu Wendy. Domnívá se, že je to proto, že v minulosti dlouhou dobu sám zůstával venku. Dnes se již všechno změnilo: Ralph má dům, ve kterém je doopravdy milován.
