Ale ne. Až do 35 let jsem byla docela složitá, nabitá všemi druhy „je to nutné“ a „to není vhodné“, zvláštní.
Některé z těchto věcí musely být čerpány z dětství. Rodičovské zprávy jsou na jedné straně užitečná věc, ale velmi zákeřná.
Realizováno ve věku, kdy nejsme schopni kriticky posoudit informace a nechceme rodiče rozrušit víc než cokoli jiného na světě, pro dospělé se stávají autopilotem, který často vede na špatné místo.
Od jejich skutečných tužeb až po to, co chce někdo jiný. Ale abyste tomu porozuměli, musíte to rozebrat a znovu se shromáždit.
Část introjektů si vytváříme sami. Tváří v tvář neúspěchům a bolesti vytváříme pravidla, která nám umožní se jim v budoucnu vyhnout.
Ale chráníme se před bolestí, chráníme sebe i život. Rodičovský plot kolem nás se stává naším vlastním plotem. Kvůli tomuto plotu je pro nás těžké pochopit, kde jsme skuteční a co chceme.
Ve věku 40 let jsem začala, ne-li vyskočit, alespoň se dívat zpoza plotů a položit si otázku „co chci“ a proč dělám to, co nechci přesně.
Přestala jsem nosit jehlové podpatky. Ano, dodávají nohám výšku a délku. A ženské nohy v podpatcích vypadají úžasně. Ale pro ženu, která vede aktivní životní styl, je zlé se v nich pohybovat po našich otevřených chodnících a veřejné dopravě.
A někde na dovolené nebo večírku chci tančit, hýbat se a cítit radost, ne to, jak mi nohy otékají a hučejí.
Přestala jsem si myslet, že sex, tělo a fyziologie jsou něco hanebného. A toto pohlaví je sféra, kde vládnou muži. Mám tělo, není to dokonalé, mám vrásky a celulitidu. Mám také menstruaci, akné a podrážděný žaludek.
A pokud nějaký člověk skřehotavě zvrásní slovo „období“ nebo omdlí, když mi chce koupit těsnění, nejsme na cestě.
Ivan Trojan už není sám: kdo je novou partnerkou herce
Pavlína Pořízková na obálce Vogue: Jak vypadá modelka bez retuší a filtrů
“Dalšího chlapa si do života nepustím”: Michaela Kuklová se vrhla do práce. Čemu se v současnosti věnuje
Muž, který se považoval za jelena, potkal myslivce: lovci měli štěstí a "jelen" měl smůlu. Lékaři dali připomínky
Chci sex a vím, co chci v sexu. A pokud mě muž neslyší, naše cesty se také rozcházejí. A neexistuje „dobře, jinak je to dobrý člověk“.
Přestala jsem udržovat kontakty kvůli „v případě, že to bude užitečné“, „odmítnout je nepohodlné“, „dobrý člověk, nechci urazit“. Lidé kolem mě jsou ke mně milí. Jsem také otevřená novým známým.
Ale pokud komunikace začne být zatěžující, zastavím ji. Tango tančí dva lidé. Kdo má zájem a je důležité vědět, co se děje, se zeptá. Pokud se neptá nebo nezačne odpovídat na princip „je to tvoje chyba“ nebo „co jsi tak zlý“, kontakt je přerušen. A já za to nemám vůbec vinu.
Přestala jsem si vyčítat, co dělám a co nedělám. Za to, že nejsem to, co se ode mě očekává. Pokud nechci přijmout hovor ve 22 hodin, neodpovím na něj. Pokud se mýlím, jsem připravena se omluvit, ale nejsem připravena se mýlit a omluvit se ve vztahu.
Pokud mě něčí žádost chytne, odmítám. Ale je to v této žádosti a já vysvětlím proč. Pokud ode mě jiná osoba očekává věčné „ano“, určitě to není moje starost.
Sama jsem to přestala očekávat. A udělejte ukvapené závěry. Skutečností se snažím přijímat události a lidi. A nebudu spěchat s pověšením "štítků". I ty nejsmrtelnější nebo nejhorší situace mohou mít dobré důvody. Proto dávám šanci sobě a další alespoň vysvětlit sama sebe.
Přestala jsem se stydět připomínat, že dlužím peníze nebo že jsem dostala slib. Beru odpovědnost za to, co si slibuji, a snažím se plnit své povinnosti. Slib je předběžná dohoda. Pokud druhá strana změnila okolnosti, mám právo o tom vědět.
Už se nestydím s penězi. A skutečnost, že jsou pro mě důležité. Žijeme v hmotném světě, kde jsou peníze průchodem. Všichni se hodně snažíme vydělávat peníze.
Ale z nějakého důvodu v mnoha lidech stále existuje projekt sovětského intra, že peníze jsou zlé. Hodnoty musí být duchovní. Ale mít materiální hodnoty je nízké. Je nízké mít dvojí morálku - milovat peníze a popírat je.
Už neměřím lidi podle stavu. A starej se o to, co je moje. Idiot, bor a darebák jsou jedinými kritérii, kterými vytřískám kontakty. Profese, teritorialita a jakákoli jiná identita nezáleží.
Už nežiji podle vzorců „je brzy“ a „je pozdě“. Život nemá taková měřítka. Někdo se poprvé ožení v 18 letech a někdo ve věku 45 let. Někdo získá vysokoškolské vzdělání ve 20 letech a někdo v 64 letech. Někdo naváže vztah se sexem na prvním rande a někdo po 2 letech známosti.
Všechno, co se nám stane, se děje včas. A pro každého z nás je jiná doba.
Už se nebojím zkoušet něco nového a mýlit se v tom. Když pochopíte, že nikomu nic nedlužíte, život vám přináší mnoho různých příležitostí. Nyní zkouším každý ochutnat, vypadat a zaujmout.
Nevím, jestli je možné se úplně osvobodit od naučených a získaných zábran. S největší pravděpodobností to tak není. Ale i když trochu posunete limity, svět se pro vás stane širším a rozmanitějším. Rozšiřte své obzory.
Zdroj: interesnovsem.info
