Nejprve se probudili ptáci a ostatní probudili svým krásným zpěvem.
Měla jsem šaty a rozhodla jsem se jít k jezeru. Ráno to bylo ještě krásnější než ve vesnici. Voda v jezeře je klidná a nad vodou je slabá mlha, která pokrývá trávu malými kapkami vody. Měli jsme jen jednu cestu k jezeru a tam jsme se dostali pěšky po okraji lesa.
To mělo také své výhody, když se v horkém počasí větvily stromy pokryté sluncem. Každé ráno se na této silnici něco změnilo, rozkvetly květiny a dozrály jahody.
A tentokrát jsem na silnici potkala medvěda s medvědy. Potichu jsem se posadila poblíž stromu a čekala, až projdou.
Medvědů jsme se nijak zvlášť nebáli; v lese bylo několik medvědů a byli častými hosty vesnice. Ale stejně jsme museli být opatrní. Ale nemohla jsem se před tím skrýt, medvěd se pohyboval směrem ke mně a nosem tlačil jednoho z medvědů.
Trochu jsem se bála, medvěd tlačil své dítě ke mně a začal se pohybovat zpět. Abych pochopila, co chce, začala jsem se pomalu přibližovat k medvídě.
Medvěd se choval klidně; Viděla jsem, že si mládě drželo tlapku a v jeho tlapě byla velká tříska, kterou nemohli vytáhnout. Vzala jsem medvědí mládě do náruče a ostře vytáhla třísku, malý zavrčel, medvěd udělal krok ke mně a já jsem ustoupila. Obecně všechno skončilo dobře, pomohla jsem zvířeti a zvíře se mě dotklo.
Abych byla upřímná, nevím, na co jsem v tu chvíli myslela, někdo mi řekne, že to nemůžeš udělat. Ale pochopila jsem, že se mě nedotknou a potřebují pomoc. V našich lesích se medvědi lidí nebojí, nemáme lovce. Lidé se proto nedotýkají.
Zdroj: binokl.cc
„Fotografie na pas“: fotograf pořídil fotografie vzácných ptáků, jako by to byli lidé
