Avšak její matka Michelle ujišťuje, že navzdory svému postižení je Maggie nesmírně radostným dítětem. Stejně jako její vrstevníci miluje trávení času venku.
Její chodítko je však bohužel zcela nevhodné pro chození po lesních stezkách, takže když se její třída chystala na školní výlet a táboření v lese, vše naznačovalo, že Maggie nebude moct dělat společnost svým spolužákům.
V tu chvíli se její učitelka Helma Wardenaar rozhodla, že udělá vše pro to, aby se její žákyně mohla zúčastnit výletu s ostatními dětmi. Helma nejprve zvažovala použití vozíku, ale kvůli terénním podmínkám byla tato myšlenka neuskutečnitelná. Měla různé nápady, zvažovala dokonce i poníka, na kterém by Maggie mohla cestovat.
Nakonec se učitelka rozhodla kontaktovat společnost, která prodává vybavení pro osoby se zdravotním postižením. Hledala něco, co by jí umožnilo vzít Maggie na záda. Nebylo to však tak jednoduché. Prodejce se hodinu snažil najít vhodné vybavení, ale bez úspěchu. Nakonec se to však podařilo. Stejný zaměstnanec po dvou týdnech zavolal a řekl, že objevil ideální řešení pro tuto cestu.
Batoh Free Loader nebyl levný, stál tři sta dolarů, kromě toho musela Helma nést holčičku na vlastních zádech. Ale jak sama vzpomíná, stálo to za to. Největší odměnou jí byl holčiččin upřímný úsměv. Maggie byla velmi šťastná, že se mohla zúčastnit vytouženého tábora.
Učitelka, která z vlastní iniciativy udělala vše pro to, aby se Maggie necítila vyloučená, si zaslouží velké uznání a respekt.
