Z dopisů redakci:

Mojí rodiče jsou stále mladé. Není jim víc než čtyřicet let. Máma byla po celý život na mateřské dovolené a otec pracoval. Před šesti lety onemocněl a musel zůstat doma. Potom maminka, aby vydělala peníze, začala hledat práci v terénu. V tu chvíli jsem už nastoupila na univerzitu a studovala jsem v jiném městě. Moji rodiče mě o nic nežádali. Ale moje dvě sestry nedokončily školu. Po celou dobu pomáhaly mamince a tátovi ihned po ukončení desáté třídy. Rodiče jim slíbili, že by mohly jít na vysokou školu, až se peníze objeví. Uplynuly však čtyři roky a nedodržují své sliby. Navíc se snaží, aby se moje sestry vdaly co nejdříve. Jednou jsem neposlechla své rodiče a nastoupila jsem do státní formy vzdělávání. Stipendia nebylo dost, moje sestry mi často pomáhaly. Pak jsem si slíbila, že jim určitě v pravý čas pomůžu.

A nedávno jsem začala magisterské studium v zahraničí. Díky tvrdému studiu jsem dostala grant. Letenku si však musím zakoupit na vlastní náklady. Když se o tom rodiče dozvěděli, udělali skandál. Máma a táta mi zakázali letět do zahraničí. Jako příklad uvedli mé sestry, které pomáhají rodině. Ale nemusím myslet na celou svou rodinu. Nikdo nežádal rodiče, aby porodili tolik dětí, pokud je nemohou normálně zajistit. Myslím si, že rodiče by měli zajistit své děti, když budou studovat. Ano, opravdu miluji své bratry a sestry, ale nechápu, proč bych měla pro ně obětovat své sny. Koneckonců, tam je nějaký limit. Naši rodiče nepracují. Říká se, že jejich zdraví jim to nedovoluje. Ale hádat se, chodit na svatby jejich zdraví dovoluje. 

Proč bych měla platit dluhy jiných lidí? Můj strýc vždy pomáhá rodičům i když dozvěděl, že byla jsem přijata na vysokou, sám koupil mi lístek. Styděla jsem se, ale přijala jsem dárek tak cenný pro mě.

Nyní dávám polovinu stipendia rodičům. Moje sestry také pomáhají. Poradily jsme se a rozhodli jsme, že to ukončíme. Pak moji příbuzní rozhořčili a řekli, že nebudou mít co jíst. Rozhodla jsem se a řekla jsem své rodině, že já sama získám peníze na to, abych učila své sestry a pomáhala svým bratrům. Byli velmi rozhořčení a naštvaní. Nechápu však, proč bych měla "tahat tento vozík" v dvacet jedna let. Nikdo mi nikdy finančně nepomohl. Všechno jsem dosáhla sama. Tak proč bych měla dávat peníze vydělané tvrdou práci? Koneckonců, rodiče nejsou staří, stále mohou pracovat. 

Udělala jsem správnou věc? Co byste udělali?

Zdroj: cikavopro.com

Dříve jsme psali: ŠTĚPÁN BYL URAŽEN A ODEŠEL, LUCIE ZANEDLOUHO PORODILA SYNA. A PO TŘECH LETECH DOBŘÍ LIDÉ ŘEKLI, ŽE JEHO MILOVANÁ MÁ CHLAPCE

Připomínáme: "PANÍ HANO, MOJE MATKA JE PRYČ. CHCI JÍST, ALE DVEŘE JSOU ZAMČENÉ"