Všichni se bojíme nemocí ve stáří. Jimmy Carter, 39. prezident USA, vynalezl recept na dlouhý a šťastný život. V 95 letech staví domy pro bezdomovce

Místo toho, aby si sedl do houpacího křesla a vlezl si pod přikrývku, už na prahu nemocnice chytl za ruku svou manželku Rosalynn, která je jen o čtyři měsíce mladší než on, a vydal se s ní na stavbu. "To je teď naší prioritou" vysvětlil šokovaným lékařům Carter. Na staveništi se ničím neliší od několika desítek jiných dobrovolníků organizace Habitat for Humanity.

Mezinárodní nezisková organizace pomáhá lidem, kteří se ocitli v složité situace, především lidem bez domova a velmi chudým rodinám, opravit nebo postavit jednoduché dostupné bydlení. Vlastníma rukama a s pomocí dobrovolníků a odborníků.

V USA Habitat for Humanity působí od r. 1976 ve všech padesáti státech, okrese Columbia a Portoriko. Za tuto dobu 13,2 milionů lidí získalo bezpečné a vhodné bydlení a společně s ním stabilitu a nezávislost.

Zatloukám hřebík na třetí pokus.

"Není důležité, kdo jsme a odkud pocházíme. Všichni si zasloužíme důstojný život. Máme moc postarat se o sebe a budovat budoucnost." Tento slogan organizace Habitat for Humanity souzní s hodnotami Carterů, proto se v r. 1984 dobročinná nadace The Carter Center připojila k práci na stavbě.

Jimmy Carter si je jist, že dům znamená mnohem víc než jen bezpečné místo na přespání. Jde o důstojnost a sebeúctu. Carter zdůrazňuje, že se v tomto projektu podařilo odstranit klišé charitativní "protekce" a vytvářet vztahy partnerství, ve kterých jsou si všichni rovni a se všemi se jedná stejně.

Budoucí majitelé bydlení, kteří jsou vybráni do projektu organizace Habitat for Humanity, musí osobně strávit stovky hodin na stavbě svého domu a být schopni po určité době splatit hypotéku (se značnou slevou). Nejšťastnějším okamžikem pro manžely Carterovi je, když lidé, kteří ještě včera pracovali na stavbě, dostávají klíče od vlastního domu. Domu, kterému věnovali tolik práce. Odteď patří jim.

Pro tento okamžik se prezident v důchodu neohlíží na své zdravotní problémy, obléká si pracovní oblečení, zavazuje si kolem krku červený šátek a bere do rukou kladivo. "Ano, věk zde hraje určitou roli" říká s úsměvem Jimmy Carter. "Teď se mi daří zatlouct hřebík až na třetí pokus."

Strávil v Bílém domě pouze jedno funkční období, od 20. ledna 1977 do 20. ledna 1981. Odešel poté, co prohrál druhé volby se sebejistým a troufalým Ronaldem Reaganem. Mnozí Američané nemají rádi Cartera kvůli jeho měkkému charakteru. Mají mu za zlé, že uškodil prestiži mocné země, když odmítl přijímat vojenská opatření proti novopečenému nepříteli, Íránu. 

Carter je naproti tomu velice pyšný na to, že nedovedl svou zemi k válce, ani jednou nevystřelil. "Neshazovali jsme bomby, nerozpoutali jsme válku, přesto jsme dokázali dosáhnout stanovených cílů" říká.

Bývalý prezident má také reputaci excentrického podivína, i když ve skutečnosti se s manželkou jen vždy řídili svým křeťanským přesvědčením. Svou jedinou dceru Amy, která je nejmladší ze čtyř dětí, přihlásil v době, kdy lidé s tmavou pletí bojovali za svá práva, do státní školy, která byla historicky brána jako "černá". Na začátku sedmdesátých let se takový čin rovnal bombovému výbuchu. Kromě Cartera přihlásil své dítě do státní školy už jen Theodore Roosevelt v r. 1902.

Ještě když plnil funkci guvernéra ve svém rodném státě Georgia, najal si jako chůvu pro svou tříletou Amy ženu, která byla v minulosti odsouzena za vraždu. Mary poprvé přišla pracovat do vily guvernéra v den, kdy opustila věznici, a žila v rodině Carterů přes čtyřicet let.

Pokušení moci a peněz

Bylo mu šestapadesát, když se stal exprezidentem. Společně s Rosalynn se vrátili do svého domu, který postavili v r. 1961. Byl to ranč se dvěma ložnicemi. Žijí v něm dodnes. Carter nevyužívá svého postavení, aby si vydělal peníze veřejnými projevy. Nikdy ho nepotkáte v bance nebo jiné korporaci jako přednášejícího, na rozdíl od jiných exprezidentů. Hodnota ranče je jen 167 000 dolarů.

Pro srovnání: v r. 2017 si bývalý prezident USA Barack Obama koupil vilu ve Washingtonu za 8,1 milionů dolarů. V daňovém přiznání Billa a Hillary Clintonů je dle informací Guardianu uveden příjem 109 milionů dolarů od okamžiku, co opustili Bílý dům. "Nikoho neodsuzuji a nekritikuji, jen jsem nikdy netoužil po bohatství" říká Carter. "Žijeme tak, jak chceme."

Mise: zničit guinejského červa

Jimmy je se svou manželkou Rosalynn přes sedmdesát let a jsou stále nerozluční. Hledí na sebe zamilovanýma očima a drží se za ruce. Tajemství pevnosti jejich manželství tkví v společných zálibách. Snaží se objevovat vše nové společně. Učí se cizí jazyky, jezdí na hory, rybaří.

Přes více než čtyřicet let si Jimmy s Rosalynn každý den před spaním navzájem předčítají Bibli. Nedávno si začali číst španělskou Bibli, "jen proto, abychom se zdokonalovali ve španělštině". Jeho přístup k životu v ní probouzí nadšení: dokud to nezkusíš, nic se ti nepovede. "Proto se nikdy nebál nezdaru." Carter je přesvědčen, že jeho zdraví je zásluhou Rosalynn. Je přísnou dietoložkou a skvěle vaří (osobního kuchaře mimochodem také nemají).

Výhod své funkce využil jen v oblasti dosahování míru a filantropie. V r. 1982 byl za spolupráce univerzity Emory založen The Carter Center. Jeho cílem je hájit lidská práva a vymycovat strašné nemoci bídy, kterými se jiné dobročinné nadace nezabývají. Usiluje především o boj s "velkou trojkou": HIV, AIDS a malárií. 

Když se The Carter Center rozhodl zničit nebezpečného parazita, guinejského červa, bylo na světě zhruba 3,5 milionů nakažených. V minulém roce bylo v celé Africe zaregistrováno jen 1797 případů, především v Jižním Súdánu. Zdá se, že to bude druhá (po neštovicích) vymýcená nemoc. Carterova dobročinná nadace také bojuje s říční slepotou, trachomem a elefantiázou.

Duchovní lídr

Za svou postprezidentskou mírotvůrčí práci ve více než osmdesáti zemích (regulace konfliktů, podpora demokracie a ekonomických možností, prevence onemocnění a řešení společenských problémů) byla Carterovi v r. 2002 udělena Nobelova cena za mír. I jeho kritici pak uznali, že je nejúspěšnějším exprezidentem Bílého domu v americké historii. 

"Mám morální autoritu, dokud ji nezmařím" říká Jimmy Carter. Je bezpochyby jedním z amerických duchovních lídrů. Mnoho let působí jako učitel v nedělní škole baptistické církve ve svém rodném městě Plainsu. Lidé si musí rezervovat místa s předstihem, protože zájemců je hodně.

Před několika lety mu byl zjištěn melanom, který se rozšířil do mozku a jater. Bylo mu tehdy devadesát. Myslel si, že bude žít už jen několik týdnů. "Samozřejmě že jsem se modlil. Neprosil jsem Boha, aby mi dovolil žít, prosil jsem ho, aby mi dal správný vztah vůči smrti. A pocítil jsem zvláštní klid. Od té chvíle jsem definitivně uvěřil v život po smrti."

Ale uzdravil se a vzal to jako znamení, že ho Bůh prosí vracet dobro, pomáhat jiným k lepšímu životu. "Je to to málo, které můžeme udělat, oplácet dobro dobrem. Proto jsme tady a stavíme domy."

Jakým člověkem chci být

Během pětatřiceti let už Jimmy a Rosalynn Carterovi pomohli s opravou více než 4300 domů pro lidi s nízkými příjmy ve čtrnácti zemích a přiměli ke spolupráci s Carter Work Project tisíce dobrovolníků, a dokonce hvězd. Teď je pomoc velice důležitá. Dle údajů Národního právního centra, které se zabývá otázkami bezdomovectví a bídy, spí v azylech, noclehárnách a místech, která nejsou určena k bydlení, od 2,5 do 3,5 milionů Američanů. A tato čísla stále rostou.

Nezaměstnaní, kteří si nemohou platit bydlení, matky samoživitelky, lidé s handicapem, psychicky nemocní lidé... Existuje velké množství důvodů, proč se člověk ocitá na ulici. A žádná slova nedokážou vyjádřit hrůzu bezdomovectví. Jsou to vředy na nohou, urážky a pohrdání, každodenní násilí, které ničí lidskost.

Když se Carter s obvazem na oku vrátil na stavbu, přivítal ho dav šťastných kolegů dobrovolníků a slavný country zpěvák ho objal a zažertoval: "Poslyš, Jimmy, vidím, že doteď vesele trávíš čas v barech!"

Před začátkem stavby odříkal Carter ranní modlitbu. Mluvil o Ježíši a o úspěchu, po kterém všichni tak toužíme. Připomněl přítomným, že Ježíš byl chudý a zemřel mladý a opuštěný nejbližšími přáteli. "Ale Ježíš žil plnohodnotný život, protože následoval vůli Boží" řekl Carter. "Každý člověk může být úspěšný v Božích očích." Pokud Váš život není naplněn mírem, radostí a vděčností, je to podle Cartera Vaše vina. Bůh nám dává život a svobodu a každý z nás se může rozhodnout, jakým člověkem bude.