A nejdůležitější je Happy End, po kterém všichni toužíme.
Co se s Martinem stalo, nedokážou vysvětlit ani lékaři. Je to příběh vítězství lidského ducha, naděje a lásky.
Na konci 80. let, kdy mu bylo teprve 12 let, upadl Martin Pistorius do kómatu, v němž zůstal celých 12 let ve vegetativním stavu!
Martin Pistorius se narodil a vyrůstal v Jihoafrické republice. Byl obyčejným dítětem - zdravý, aktivní, inteligentní, měl zájem o elektroniku a studoval dobře.
V lednu 1988 přišel Martin ze školy domů a řekl, že ho bolí v krku. Do školy se už nikdy nevrátil. Martinův stav se katastrofálně rychle zhoršil a lékaři nemohli pochopit, co se s dítětem děje.
Během několika měsíců Martin ztratil schopnost chodit, pohybovat se, navázat oční kontakt a mluvit. Jeho prsty se zkroutily jako drápy a pohled ztrácel smysl.
Lékaři konstatovali komatózní stav. Příčinu Martinovy nemoci se nepodařilo zjistit, nejpravděpodobnější diagnózu odborníci označili za kryptokokovou meningitidu.
Tak začal další život. Po chvíli lékaři přiznali, že Martin je ve vegetativním stavu a už mu nemůže nic pomáhat.
Byl propuštěn z nemocnice Byl propuštěn z nemocnice a lékaři řekl rodičům, že medicína je bezmocná a zbývá jen starat se o něj a čekat, až neurologická nemoc udělá svou práci a Martin zemře.
Rodina se ale nevzdala.
Gabriela Lašková se rozpovídala o kojení: "Jsem vděčná, že nám to funguje i potřetí"
Poslanci ve Švédsku nemají asistenty, auta ani důchody: jak žijí "chudí" služebníci lidu
Za hranicí: Žebříček nejchudších zemí světa
Takhle vypadá nejmenší kočka na světě: dokonce i v dospělosti zůstává koťátkem
Každé ráno otec vstával v půl páté ráno, Martina oblékl a odvezl do specializovaného zařízení.
Na konci každého dne umyl tělo v koupelně, krmil večeři a položil ji do postele. Jeho rodiče nastartoval budík přes každé dvě hodiny, aby Martinovo tělo otočili, aby se vyhnul proleženinám.
Takto žili 12 let.
První dva roky byl Martin opravdu ve vegetativním stavu. Pak se k němu postupně vrátily vzpomínky a schopnost myslet. Ale nemohl to vyjádřit - byl uvězněn ve svém vlastním těle, jako by byl v hrobě.
Pamatuje si spoustu věcí z doby, kdy si všichni kolem něj mysleli, že nevěděl, co se děje.
"Všichni jsou na mě tak zvyklí, že si nevšimli, když jsem se začal znovu byl přítomen," řekl v jednom z rozhovorů. Bylo to jako ve filmu, kdy hrdina zemře a stane se duchem, ale sám tomu ještě nerozumí.
A tak jsem si uvědomil, že se lidé dívají skrz mě. Bez ohledu na to, jak jsem v sobě prosil, křičel nebo plakal, nevšimli si mě. A uvědomil jsem si, že tak strávím celý svůj život — v dokonalé osamělosti."
Lidé ho nadále považovali za „zeleninu“, která neslyší a nerozumí tomu, co se kolem říká. To bylo obzvláště špatné, když je specializované instituce usazovalo svých pacientů před televizí po celý den, aby se "dívat" dětské pořady: "nemůžu ani vyjádřit vám, jak moc jsem nenáviděl dinosaura Barney".
Martin bohužel také slyšel, jak mu jeho matka jednou řekla: Doufám, že umřeš. ("Doufám, že zemřeš"). Samozřejmě si myslela, že ji Martin neslyšel, ale slyšel všechno, jen nemohl podepsat. Byl to nejhorší okamžik v jeho životě.
Bylo to nesnesitelné. Potřeboval vědět, kdy skončí toto mučení. A pak se Martin začal učit rozpoznávat čas pomocí stínů na stěnách a stropu místnosti.
Postupně se ve své mysli naučil interagovat se světem. To je jeden z největších příkladů toho, co psychologové nazývají odolností - schopnost překonat obtíže a stresové situace.
Přemýšlení dokázal pochopit i krutá slova své matky: "uvědomil jsem si, že se prostě nedokázala vyrovnat se zoufalstvím. Viděla ve mně jen krutou parodii na své milované dítě, kdysi zdravé a veselé".
Když bylo Martinu 25 let, všimla si aromaterapeutka v centru denního pobytu jeho slabých pokusů dát najevo, že je přítomný: smysluplný pohled, sotva znatelný úsměv, přikývnutí hlavou.
Martina okamžitě poslali do speciálního Centra pro alternativní komunikaci univerzity v Pretorii, kde prošel různými testy a dokázal, že je při vědomí a je schopen reagovat.
Martina si všimli a to byl zlom. Matka odešla z práce a další dva roky pomohala Martinovi naučit se speciální počítačový program, s nímž může Martin nyní komunikovat: vybírá slova a laptop pro něj mluví.
Martin se naučil číst a psát, zvládl počítač, poté nastoupil na vysokou školu, kde studoval programování, a dostal práci v госучреждение.
Martinovi Je Nyní 39 Let. Získal částečnou kontrolu nad svým tělem: vrátila se k němu mimika, pohyby horní části těla.
Může se také pohybovat ve speciálním kočárku. Jeho vědomí se zcela vrátilo. Ve své knize "chlapec duchů: můj útěk ze života" Martin vypráví, co si z těch 12 let pamatuje. Podle něj se začal probouzet asi po dvou letech v kómatu. Nyní se postupně vrací k plnohodnotnému životu a plánuje do budoucna...
Zdroj: facebook.com
Dříve jsme psali: ZDRAVOTNA SESTRA VYPRÁVĚLA 11 PŘÍBĚHŮ O SVÝCH NEJPODIVNĚJŠÍCH PACIENTECH: "OMLOUVÁM SE, MYSLEL JSEM, ŽE JSEM ŽRALOK"
Připomínáme: DĚDEČEK KOUPIL ŠKOLNÍ AUTOBUS — A TEĎ SÁM VOZÍ DO ŠKOLY 10 SVÝCH VNOUČAT
