Jeho domácím mazlíčkem je překvapivě aligátor.
Pětašedesátiletý John z Pensylvánie nějakou dobu bojoval s vážnou depresí, ale odmítal prášky. Jeho lékař mu tedy doporučil komunikaci s nějakým zvířetem z útulku.
Když John přišel do specializovaného útulku, aby si vybral mazlíčka, spatřil malého aligátora, kterému bylo přibližně čtrnáct měsíců. John pochopil, že právě takového mazlíčka si přeje.
Mužův lékař projevil pochopení a zaregistroval aligátora jako Johnovo terapeutické zvíře.
Aligátor se dělí o malý bazén v útulku s jiným zachráněným aligátorem. Pacient ho navštěvuje skoro každý den, krmí ho kuřecími křídly, bere si ho do náruče, mazlí se s ním a venčí ho na vodítku.
Teď už jsou aligátorovi čtyři roky, ale John se o něj stále stará. Muž říká, že aligátora bere stejně jako velkého plyšového medvěda, který je jako stvořený na mazlení. Uvědomuje si, že jsou tato zvířata nebezpečná, ale nebojí se.
A aligátor má taky velmi vřelý vztah k Johnovi a nikdy se nepokoušel ho kousnout. Když si ho muž bere do náruče, tiskne se k němu.
Muž občas aligátora venčí po městě, a dokonce s ním chodí na baseballový stadion.
