V přízemí paneláku ve městě Spitak v Arménii žila jedna rodina. Syn, desetiletý Ruben, se vždy snažil něco šlohnout ze stolu a odnést to fence. Zdálo se mu to správné.
Lala, jeho sestra, v té době ještě fenku neznala. Byl jí teprve rok, ležela v postýlce a nevěděla, jaké hrozné události budou následovat. 6. prosince byla Žuža nesvá. Vyla a házela sebou na všechny strany. Zřejmě cítila, že další den, 7. prosince 1988, město Spitak přestane existovat a po strašném zemětřesení zůstanou jen ruiny.
Panelák, v jehož suterénu Žuža bydlela se svými štěňaty, se zhroutil jako domeček z karet. Štěňata zemřela, ale fenka, která si ještě neuvědomila ztrátu svých mláďat, spatřila dítě, které sklouzlo do suterénu s zůstalo ležet v nejvzdálenějším rohu. Holčička a fenka se přimáčkly ke zbytkům stěn a zemětřesení pokračovalo. Bylo stále silnější. Dítě plakalo strachy. Žuza ho dala na bundu, kterou tam někdo nechal, a přitiskla se k němu. Teplé fenčino tělo dítě zahřálo a uklidnilo.
Z trhnliny v zemi začala vytékat voda, fenka ji pila a holčičku krmila mlékem. Na záchranáře čekaly čtyři dny.
Záchranáři nejprve zasahovali pouze tam, odkud vycházely lidské hlasy. Na některých místech byli slyšet psi a kočky, ale záchranáři se snažili zachránit lidi. Ty měli z trosek dostat přednostně.
Žuža také štěkala a vyla. Slyšela hlasy, ale nikdo ji s miminkem nespěchal zachraňovat. Pak si fenka uvědomila, že nikdo neví, že je s dítětem. Záchranáři musí uslyšet Lalu. Proto dítě lehce kousla.
Záchranáři uslyšeli dětský pláč a spěchali dítěti na pomoc. Zachránili Lalu a rodina si pak Žužu vzala k sobě domů.
Po těchto událostech s nimi žila dalších dvanáct let. Když zemřela, pohřbili ji na rodinném hřbitově.
Dříve jsme psali: "NIKDY TĚ NIKOMU NEDÁM": PES OBJAL CHLAPA SVÝMI TLAPKAMI A NEHÝBAL SE
Připomínáme: LIDÉ BY SI Z NÍ MOHLI VZÍT PŘÍKLAD: NEOBVYKLÉ CHOVÁNÍ HUSY, KTERÁ ZACHRÁNILA ŽIVOT JINÉMU ZVÍŘETI
