Je smutné, že vaše sousedka toho ví o vašem synovi víc než vy.
S takovými myšlenkami paní Anna zavřela dveře, stěží usedla na pohovku a rozplakala se. Svého syna Adama vychovala sama. Mladý muž postupně dospíval, vystudoval prestižní univerzitu a následně se rozhodl vyletět z hnízda. Nejprve matku navštěvoval každý týden a poté méně a méně. O rok později se nejen návštěvy, ale i rozhovory staly výjimkou. Anna však svého syna omlouvala. Je zaneprázdněný a současné tempo života je tak rychlé…
Jednoho dne žena náhodou potkala sousedku. A začaly si povídat o dětech.
Adam se bude ženit…
To od ní se Anna dozvěděla, že její jediný a milovaný syn nalezl lásku. Dívka se jmenuje Anna. Proto je spojuje nejen láska k Adamovi, ale i jméno.
Anna nedala najevo, že se o svatbě dozvěděla od sousedky. Přijala gratulaci s úsměvem na tváři. V den svatby si vzala nejlepší šaty a koupila pěknou kytici. Nezvaná osoba přišla na synovu svatbu.
“Drazí! Ze srdce vám gratuluji. Obzvlášť tobě Anno. Dnes ses stala mojí dcerkou. Vždy jsem si přála dceru. Víš, že u mě vždy najdeš oporu. Víš, že vztah syna k matce ukazuje, jak se bude chovat k manželce,” s těmito slovy předala kytici, dárek a odešla ze sálu.
Hosté mlčeli. Nevěsta zatáhla ženicha za rukáv. Oba opustili sál a šli za Annou. Uplynula dlouhá doba. Svědci se snažili udělat něco s nepříjemnou situací. Vzápětí se novomanželé vrátili do sálu. Anna byla s nimi.
Uplynul rok
Anna se s její snachou velmi sblížila. Vídají se minimálně dvakrát měsíčně a několikrát týdně si volají. Často chodí společně na procházku, na nákupy nebo do divadla. Syn prosil matku o odpuštění.
