Po pětašedesáti letech po krátké, ale kruté nemoci Jeanne odešla navždy. Ve věku pětaosmdesát let pak François zůstal docela sám, když o několik měsíců později zemřel i jeho pes. V takové situaci je těžké najít sílu žít dál.
Samozřejmě, že rodina Françoise tu vždy pro něho byla, ale už to nebylo jako dříve. Dospělé děti již pomoc staříka nepotřebují a vnoučata žijí v současném moderním světě, který jem u tak vzdálen. Vdovec začal být velmi uzavřený do sebe, zřídka vycházel ze svého pokoje a chřadnul před očima. V pětaosmdesáti letech je těžké zachovat si sílu ducha i těla, když nemáš pro co žít. Dědečka bylo třeba zachránit, a tak rodina zvolila ověřenou cestu. Chce to štěňátko!
Příbuzní vše natočili na video, aby měli památku do rodinné kroniky, na kterou budou vzpomínat se slzami v očích. Jorkšírský teriér? To není špatná volba. Je krásně chundelatý a akorát veliký. Jediné, co dědečkovi nedovolili, byl výběr jména pro psa. Udělala to totiž za něho vnučka a vybrala mu jméno Snoopy. Možná je to tak lepší, ještě, aby si dědeček lámal hlavu nad tím, jak pejska pojmenovat.
Skeptikům, kteří se domnívají, že postarší důchodce těžko bude pečovat o neposedné štěně, vzkazujeme, že Françoisova rodina se nikam neztratila. Když bude třeba, tak vnuk může za deště jít s pejskem na procházku, snacha s ním zajet na veterinu, pravnučka si s ním zahraje skotačivé hry. Alespoň stařík nyní má opravdového přítele a smysl života!
Sentimentální video ze setkání Françoise a jeho rodiny již vidělo více než sedm milionů uživatelů!
