Zakladatel startupu se zřekl milionu, dal do zástavy dva domy a prodal akcie, aby každý zaměstnanec pobíral sedmdesát tisíc dolarů

Po pěti letech má stále minimální mzdu a svůj experiment považuje za úspěšný. Během této doby se zisk společnosti ztrojnásobil. Příběh Dana Pricea zveřejnila služba BBC. Nabízíme Vám jeho zkrácený překlad.

Když Price se svou kamarádkou Valerií navštívil Kaskádové pohoří, učinil nepříjemný objev. Valerie mu pověděla, jaký chaos do jejího života vnesl majitel bytu, když zvýšil nájemné o dvě stě dolarů. Teď nemá dostatek peněz na placení účtů. Pricea to znepokojilo. Jednu dobu s Valerií chodil. Jedenáct let sloužila v armádě a pobývala v Iráku. Teď měla dvě zaměstnání a pracovala padesát hodin týdně, aby měla na život.

Valerie sice pobírala čtyřicet tisíc dolarů ročně, ale v Seattlu to nestačilo na slušné bydlení. Dan byl naštvaný, že je svět tak nespravedlivý. Uvědomil si, že on sám je částečným viníkem tohoto problému.

V jedenatřiceti letech byl milionářem. Jeho společnost Gravity Payments měla v té době zhruba dva tisíce klientů a její hodnota dosahovala několika milionů dolarů. Price pobíral přes milion dolarů ročně, ale v tu chvíli si uvědomil, že mnozí z jeho zaměstnanců mohou být v mnohem horší pozici, a rozhodl se to změnit.

"Ve společnosti, v naší kultuře, neustále oslavujeme chamtivost. Tím nejhorším důkazem je žebříček Forbes. Bill Gates obešel Jeffa Bezose jako nejbohatší člověk světa. Kdo to potřebuje?" uvedl.

Price si v té době nastudoval studie nositelů Nobelovy ceny za ekonomii Daniela Kahnemana a Anguse Deatona, které se týkaly toho, kolik peněz musí mít člověk, aby byl šťastný. A slíbil Valerii, že ve své společnosti výrazně zvýší mzdy.

Nějakou dobu přemýšlel a rozhodl se pro mzdu ve výši sedmdesát tisíc dolarů. Pochopil, že bude muset nejen drasticky snížit svou vlastní mzdu, ale také dát do zástavy své dva domy, prodat akcie a využít své úspory, aby mohl vyplácet takové částky. Shromáždil všechny zaměstnance a vše jim oznámil.

Dan očekával radost, ale zpráva byla přijata s určitým napětím. Musel to několikrát zopakovat, než to všichni pochopili.

O pět let později Dana stále baví fakt, že si nechal ujít klíčovou myšlenku studie. Částka, kterou člověk potřebuje ke štěstí, je pětasedmdesát tisíc dolarů.

Přibližně třetině zaměstnanců se mzda zdvojnásobila.

A společnost se změnila.

Počet zaměstnanců se zdvojnásobil a objem transakcí zpracovaných společností Gravity vzrostl z 3,8 miliard dolarů na 10,2 miliard dolarů.

"Před zvýšením minimální mzdy na sedmdesát tisíc dolarů se v rodinách zaměstnanců rodilo do dvou dětí ročně. Po zvýšení se v týmu narodilo přes čtyřicet dětí" říká výkonný ředitel.

Přes deset procent zaměstnanců si mohlo dovolit koupi vlastního domu v městech, kde bylo nejvyšší nájemné. Před zvýšením mzdy si to nemohlo dovolit ani jedno procento.

Rovněž se zdvojnásobily peníze, které zaměstnanci investují do vlastních penzijních úspor. Sedmdesát procent uvedlo, že se jim podařilo zbavit dluhů.

Price však čelil vlně kritiky. Mezi stovkami dopisů, ve kterých mu byla vyjadřována podpora, titulními stránkami časopisů, které o něm mluvily jako o nejlepším americkém šéfovi, byly i jiné zprávy. Mnozí kupující Gravity Danovi posílali ručně psané dopisy, ve kterých se ohrazovali proti tomu, co jim připadalo jako politické sdělení.

V té době se v Seattlu diskutovalo o zvýšení minimální mzdy na patnáct dolarů za hodinu, což by byla nejvyšší mzda v USA. Malé společnosti byly proti. Jejich představitelé tvrdili, že by to zničilo jejich podnikání. Novinář a politický komentátor Rush Limbaugh nazval Pricea komunistou.

"Doufám, že v studijních programech MBA se bude na příkladě této společnosti dokazovat, že socialismus nefunguje, protože firma dříve nebo později zkrachuje" uvedl.

Ze společnosti rovněž odešly dvě osoby, které pracovaly na vedoucích pozicích. Nelíbilo se jim, že se mzdy jejich podřízených rapidně zvýšily během jedné noci. Myslely si, že zaměstnanci kvůli tomuto kroku zleniví a tím se sníží konkurenceschopnost společnosti.

Ale to se nestalo.

Podle obchodního oddělení společnosti se po zvýšení mezd zaměstnanci začali více snažit. "Ačkoliv peníze nejsou tím, na co při práci myslíte, umožňují vám investovat do ní více vášně" říká Rosita Barlow, ředitelka obchodního oddělení.

Vedoucí zaměstnanci už nebyli tolik zatížení. Díky menšímu pracovnímu tlaku si nakonec mohli dovolit častější víkendy.

Price vypráví příběh jednoho ze zaměstnanců, který pracoval v call centru společnosti:

"Každý den hodinu a půl dojížděl do práce. A byl velmi znepokojen tím, že pokud mu praskne pneumatika, nebude mít dost peněz na její výměnu. Každý den ho to zneklidňovalo. Po zvýšení mzdy se jednoduše přestěhoval blíž k práci." 

Další zaměstnanec začal sportovat a zhubl dvaadvacet kilogramů. Jiní tvrdí, že teď mohou trávit více času se svými rodinami a pomáhají rodičům splácet půjčky. De Priceových slov jsou to výsledky toho, že společnost poskytla svým zaměstnancům svobodu.

A myslí si, že právě díky tomu se firmě zvýšil zisk.

Barlow, která s Danem už dlouhodobě spolupracuje, v rozhovoru uvedla, že výkonný ředitel nebyl vždy tak štědrý vůči zaměstnancům. Dle jejích slov byl na začátku hospodářské krize v r. 2008 posedlý myšlenkou co nejvíc ušetřit. Uživatelská základna a tržby pak zisk pak klesly od dvacet procent. Logické by v té situaci bylo snížení počtu zaměstnanců, ale Price se místo toho rozhodl snížit náklady.

Po pěti měsících začala společnost znovu vydělávat. Ale Price měl obavy a udržoval nízké mzdy.

Samotná Rosita si musela přivydělávat v McDonaldu. Když jí nabídli povýšení, nechtěně nechala na pracovním stole manuál pro pokladní. Ještě ten den jí volalo vedení.

Když šla na schůzku, málem nedokázala udržet slzy, protože si byla jista, že ji vyhodí. Místo toho se jí zeptali, kolik peněz potřebuje, aby zůstala ve společnosti, a její mzda se zvýšila na čtyřicet tisíc dolarů.

Price uvedl, že byl v tu chvíli na sebe velmi naštvaný, protože chápal, že většině zaměstnanců působí rozpaky mluvit o tom, jak nešťastní jsou kvůli nízké mzdě.

Do r. 2015 zvýšil mzdy o dvacet procent. Ale po rozhovoru s Valerií pochopil, že to nestačí.

Price doufal, že ho ostatní podnikatelé budou následovat. Někteří tak učinili. Bostonská společnost PharmaLogics zvýšila minimální mzdu na padesát tisíc dolarů, stejně se zachovala i atlantská firma Rented.com.

Ve větším měřítku k tomu nedošlo.

Toto rozhodnutí výrazně ovlivnilo Danův život.

Před zvýšením mezd vedl život typického mladého milionáře. Bydlel v krásném domě a pil šampaňské v drahých restauracích.

Později musel dát svůj dům do pronájmu přes Airbnb, aby udržel společnost nad vodou. Jeho zaměstnanci si všimli, jak přijíždí do práce ve dvanáct let starém autě značky Audi. Tajně mezi sebou vybrali peníze a koupili mu Teslu.

Na YouTube bylo zveřejněno video. Když Price opustil kancelář a uviděl dárek, rozplakal se.

O pět let později stále pobírá stejnou minimální mzdu jako všichni jeho zaměstnanci. Ale dle jeho slov teď cítí větší naplnění než v době, kdy vydělával miliony.

I když přiznává, že obča Markovi Zuckerbergovi jeho umístění v žebříčku Forbes závidí.