Studentka dala žebrákovi své poslední peníze. Za deset let se stal milionářem a vzal si ji za ženu. Pravdivý příběh

Měla starostlivé rodiče, kteří vždy milované dceři pomáhali, aby se mohla stát lékařkou. Vlak odjížděl již za dvacet minut, když Olga kvapně utíkala k pokladnám a najednou pocítila, že ji někdo bedlivě pozoruje.

Oči plné zoufalství a bolesti se na ni dívaly jako na poslední naději. Byl to žebrák, který na nádraží prosil peníze. Na první pohled mladý a urostlý mladík, avšak v příšerném oblečení. Prosil kolemjdoucí o peníze na jízdenku, mluvil o tragédii, která se mu stala, ale většina lidí jen lhostejně prošla kolem. Našli se i tací, kteří nahněvaně křičeli:

“Běž pracovat, ty žebráku!”

Načež mladík odpovídal: “Napište mi svoji adresu, brzy vám vše vrátím!”

Nikdo mu kromě lítostivých stařenek nevěřil.

Olze bylo mladíka líto. Podle ní nevypadal na profesionální chudáky, pro které je žebrání denním chlebem. 

Přistoupila k němu a rozhodla se zjistit, co se mu stalo, odkud je a kam jede. Mladík se jmenoval Ilja a pověděl ji celý svůj příběh.

Před několika lety přijel z venkova, aby se dostal na vysokou. Po vynikajících výsledcích v testech byl přijat na univerzitu. Vše šlo hladce až na jediné. Na rozdíl od jiných studentů si sám vydělával na živobytí, jelikož rodiče ho nemohli podporovat. Otec byl v invalidním důchodu (kvůli cukrovce mu amputovali obě nohy) a matka byla obyčejná dělnice v továrně, kde měla málo peněz. Navíc měl ještě dva mladší bratry.

Ilja už na střední skvěle ovládal programování, a tak si po večerech přivydělával právě v tomto oboru. Jednou ho kontaktoval klient, který mu nabídl za krátkou dobu vydělat hodně peněz. Jmenoval se Ivan.

Jednalo se o poměrně známého podnikatele, který nenabídl Iljovi pracovat v jeho firmě, ale v jiné. Jak mu vysvětlil, pracoval by ve firmě jeho konkurentů, kde by pro Ivana získával informace.

Mladík by na to nikdy nepřistoupil, ale nacházel se však v bezvýchodné situaci. Jeho matka nečekaně a velmi těžce onemocněla, musel pomáhat rodině a živit i sám sebe. Proto s nabídkou souhlasil. Jen za to získal 5000 dolarů a následně každý měsíc dostával 1000 dolarů. Jednoho dne však došlo na nejhorší.

Do jeho pronajatého bytu se vloupali tři statní muži a zbili ho do bezvědomí. Řekli mu, že o jeho “práci” vše vědí a že společnost, pro kterou pracoval, kvůli němu přišla o velké peníze, a proto bude muset vše kompenzovat. Majiteli firmy Ilja musel vrátit 100 000 dolarů. Kde by měl student vzít takové peníze?

Na policii nemůže, jelikož by za to okamžitě musel zodpovídat. Ivan Iljovi na všechny žádosti o vysvětlení situace odpovídal:

“Vidím tě poprvé v životě. Nikdy jsem s tebou neměl nic společného, takže na shledanou.”

A pak si úplně změnil telefonní číslo.

Ilja se zkoušel přestěhoval, ale zločinci, kteří požadovali 100 000 dolarů, ho vždy našli a pokračovali s výhružkami. Zdálo se, že o něm vědí všechno a nyní žádali, aby prodal dům rodičů a dal jim peníze. Když to neudělá, slibovali, že s jeho rodinou udělají krátký proces.

Ilja zoufalstvím nevěděl, co má dělat. Neměl peníze, aby si nadále pronajímal byt, na univerzitě se bál objevit. Přespával na nádraží, živořil z almužen a kupil peníze, aby mohl jet za rodiči. Plánoval je přemluvit prodat dům a odstěhovat se někam, kde je zločinci nenajdou a nic jeho rodině neprovedou. A tak skončil na nádraží.

Olga pozorně vyposlechla Iljův příběh a bez jediné pochybnosti mu dala všechny peníze, které měla na koupi jízdenky. Navíc na lístek napsala své telefonní číslo a poprosila ho, aby se s ní spojil, až se vše vyřeší.

Olga toho dne k rodičům nejela a řekla jim, že jí do toho něco přišlo a přijede později. Pravděpodobně pochopili, že má problém s penězi, a tak jí hned další den nějaké poslali. O setkání s mladíkem jim nic neřekla a po nějaké době na něho úplně zapomněla. Zde bychom mohli za příběhem napsat tečku, nicméně událost se jí o deset let později připomněla.

Olga po vysoké pracovala v solidní soukromé klinice. jednoho krásného dne se stalo něco neuvěřitelného. Byl konec pracovního dne, všechny objednané pacienty již přijala, ale domů nespěchala. Její osobní život nestál za nic a neměla za kým pospíchat. Najednou někdo zaklepal na dveře do její ordinace.

“Paní doktorko, nejsem objednaný, ale je to naléhavé. Mohu dovnitř?”

Olga strnula. Na prahu stál tentýž Ilja, kterému před deseti lety dala své poslední peníze na jízdenku. Nyní z něho byl vážený muž oblečený jako ze škatulky. Málem se ani nemohla vyjádřit:

“Ty? Vy?” Ani nevěděla, jestli mu má tykat nebo vykat.

“To jsi ty, ta studentka, která mi dala své poslední peníze na jízdenku?” Ilja byl v rozpacích, ale bylo zřejmé, že je neskonale šťastný, že potkal svoji zachránkyni.

Olga nemohla uvěřit, že je to opravdu on. Jak se z takové hrozné situace dostal? Co se stalo s jeho životem? Na vše se ho vyptávala a vyptávala, upřímně žasla, jaké neuvěřitelné zázraky se v životě odehrávají. 

Ukázalo se, že toho dne si Ilja opravdu koupil jízdenku, ale vůbec neměl představu, jak rodičům říct, co bude následovat. Ale ve vlaku se mu opět zadařilo. Setkal se zde s upovídaným spolucestujícím, který v žádném případě nebyl lhostejný, a vyprávěl mu i svůj příběh. Ukázalo se, že je advokát a Ivana velmi dobře zná. Advokát řekl, že Ivan je podvodník a zločinec, se kterým si již dávno chystá vyrovnat účty za jednu aféru.

Na následující zastávce vystoupili a vrátili se zpět. Advokát vzal mladíka k sobě domů a společně začali rozplétat Ivanův spletenec zločinů. Nebudeme zacházet do podrobností, jen prozradíme, že vše dopadlo ve prospěch Ilji.

Ředitel společnosti, ve které Ilja pracoval, pochopil, že Ilja za nic nemůže a se vším souhlasil jen kvůli své bezvýchodné situace. Ivan skončil ve vězení. Advokát Iljovi pomohl vrátit se na univerzitu. Navíc mu pomohl založit si vlastní IT společnost, kterému se začalo velmi dařit. Ilja dokonce otevřel několik poboček i v zahraničí. Ve všem kromě osobního života se mu dařilo. Ještě, že existují zázraky. Takové nečekané setkání s Olgou není náhoda, vždyť toho večera pochopili, že byli doslova stvořeni jeden pro druhého. Ilja po týdnu požádal Olgu o ruku, a tak se vzali: lítostivá studentka, která dala žebrákovi poslední drobné a mladík, který se dostal do bezvýchodné situace.

Dobro vždy zvítězí nad zlem a štěstí vždy bude stát při nás.

Co si o takovém příběhu myslíte? Dali byste na studentčině místě žebrákovi poslední peníze?