Bylo vedro, stín stromů přitahoval. Najednou Anastasia uslyšela mňoukání. Odkud však se kotě tady objevilo, nejsou v blízkosti žádní lidé nebo domy? Pokud ho sem někdo záměrně nenechal...
Anastasia šla hledat a brzy našla pod jedním ze stromů malé kotě. Zjevně mu nebylo víc než měsíc. Lapyninovi se rozhodli vzít ho s sebou do Petrohradu, protože by rozhodně v lese nepřežilo.
Kotěti (dívce) na rodinné radě vybrali jméno Glashenka. Bylo rozhodnuto, nechat ji u sebe.
Kočka byla roztomilá, laskavá, důvěryhodná a emotivní. S sebou přinesla domu radost. Také ráda se dívá lidem do očí a hádá jejich myšlenky.
Glashenka již není bezdomovec! V lese na ni nic dobrého nečekalo. Bylo to štěstí, že se Lapyninovirozhodl podniknout procházku v lese právě včas.
Zjevně je to osud!
