Dnes jsem popletla telefonní čísla a nechtě poslala mému otci zprávu “Miluji tě”. Deset dojemných příběhu o dobrotě

Dnes jsem popletla telefonní čísla a nechtě poslala mému otci zprávu “Miluji tě,” která byla určená mému manželovi. Po chvíli přišla odpověď “Také tě miluji. Táta.” Bylo to velmi dojemné. Velmi málo si taková slova říkáme. 

Dnes, dva dny po pohřbu mého manžela mi přišly květiny, které minulý týden objednal. Byl v nich vložený vzkaz: “Jestli rakovina zvítězí, chci abys věděla, že jsi žena, o které jsem snil.”

Dnes má dcera přišla ze školy a poprosila mě, abych jí pomohla najít webovou stránku, na které se může naučit znakovou řeč. Když jsem se zeptala, k čemu to potřebuje, řekla, že mají ve škole novou spolužačku, která je hluchoněmá a umí jen znakovou řeč, takže si nemá s kým “popovídat”.

Dnes můj malý břáška přišel ke mně do pokoje a aniž bych se na něho podíval, zakřičel jsem na něho, ať jde pryč. Když jsem se přeci jen otočil, uviděl jsem, zme drží talíř s třešněmi, které umyl speciálně pro mě...

Nedávno jsem zašel do antikvariátu a koupil výtisk knihy, kterou mi kdysi v dětství někdo ukradl. Když jsem knihu otevřel, k mému údivu jsem zjistil, že je to má ukradená kniha. Na první straně bylo mé jméno a jméno mého dědečka, který mi ji kdysi daroval. Stálo v ní: “Pevně věřím, že se ti tato kniha za několik let znovu dostane do rukou a znovu si ji přečteš.”

Dnes jsme si s dědečkem prohlíželi staré fotografie, když jsme narazili na velmi starý snímek, na kterém tancuje s babičkou. Zemřela již před několika lety. Objal mě a řekl: “Zapamatuj si, že i když nic netrvá věčně, tak to neznamená, že to nestojí za tvůj čas.”

Pracovala jsem jako poradkyně ve výchově dětí celých patnáct let. Po několika letech jsem se setkala s jedním z mých svěřenců. Bylo to s ním náročné, neustále se rozčiloval a zlobil se na život. Jednou jsem mu namalovala supermana a napsala pár slov o tom, že superhrdinové se nikdy nevzdávají a ve výsledku vždy zvítězí. Dnes je chlapce hasič, zachraňuje životy jiných lidí. Povídali jsme si asi půl hodiny, když otevřel peněženku a ukázal mi moji kresbu, kterou dodnes nosí u sebe.

Mám cukrovku. Před dvěma lety zemřela moje matka, a tak jsem si k sobě vzal jejího kocoura. Nedávno jsem se ve tři hodiny v noci probudil, protože mi kocour seděl u nohou a mňoukal. Nikdy jsem neslyšel, že by mňoukal tak hlasitě a houževnatě. Zvedl jsem se, abych se podíval, co se stalo, a najednou jsem ucítil strašnou slabost. Vzal jsem si glukometr, abych zkontroloval úroveň glukózy v krvi. Klesla na hodnotu 53. Lékař mi sdělil, že normální hodnota j 70-120. Později v nemocnici mi bylo řečeno, že kdyby mě kocour nevzbudil, možná bych se nevzbudil už vůbec. 

Velký potulný pes mě sledoval od pošty až ke mně domů. Už jsem z toho byl celý nervózní. Najednou se přede mnou objevil muž s nožem v ruce a chtěl moji peněženku. Než jsem stihnul zareagovat, pes ho napadl. Muž zahodil nůž a já jsem utekl. Dnes jsem doma v bezpečí a to jen díky tomu potulnému psovi.

Dnes jsem vyhrál soud, který trval velmi dlouho. Před čtrnácti měsíci jsem zjistil, že můj soused pravidelně bije svého psa. Ukradl jsem ho, a tak mě zatkli. Za soudní tahanice jsem utratil hromadu peněz, ale dnes, když usínám a u nohou cítím teplo mého věrného přítele, chápu, že to nebylo zbytečné.