Zachráněná vlčice a štěňátka si pamatovali dobrou zprávu i o několik let později

Vysoký muž prošel podél potoka a hledal zlato. Po chvíli si všiml nějakého pohybu mezi stromy. Přiblížil se a uviděl obrovského vlka. Jeho strach neznal hranice. Omráčený se nemohl pohnout a jen náhodou si všiml, že byl vlk uvězněn. 

Zvíře se nemohlo pohnout, vlk se pokusil od člověka vzdálit, ale nemohl. Stáli a dívali se jeden na druhého. Muž si všiml, že vlk je vlastně vlčice, která krmi. Vlčí mláďata by tedy měla být poblíž. 

Nerozuměl, co má dělat. Uvolněním ona může ukázat agresi a útok. Ale jeho svědomí mu nedovolilo ji nechat. 

Ničeho jiného nevymyslel než najít mláďata. Když viděl její stopy ve sněhu, sledoval je a doufal, že povedou ke štěňátkům. 

Po sto metrech viděl další stopy. Nakonec viděl vlčí díru hluboko v křoví. Muž se přibližoval a stále více zaslechl tiché zakňučení. Jsou to vlci, pomyslel si. 

V díře byly čtyři malí vlci, všichni vypadali hladoví a ztracení. Cítili obavy z nepřítomnosti své matky. 

Muž bez váhání vložil štěňata do tašky a odnesl je matce.  Když muž přiblížil se k vlčice, tak ona ucítila své děti.  

Otevřel tašku a štěňata okamžitě běžela k matce. Nejprve samozřejmě začali pít mléko. Vlčice však trpěla v pastí. S každým pohybem ji stiskal silněji. 

Muž se snažil přiblížit, aby pomoct, ale čelil agresi. Nemohla tomu muži důvěřovat. 

Bylo jasné, že primárně chrání své děti. Byla však hladová a slabá, pak jí muž přinesl jídlo z jeho zásob, snědl sklenici dušeného masa, aniž by se podíval. 

Muž se rozhodl nevzdat se a pokusit se získat důvěru vlčice, aby jí pomoct dostat se z pasti. Strávil noc s ní a se štěňaty. Rychle ho přijali: olízl mu tvář, hravě skákali. 

Uběhly tedy dva dny. Mluvil s vlkem, projevil laskavost vlčím mláďatům a nakrmil ji. Muž k ní přistoupil a řekl: „Nemáte se čeho bát, věřte mi.“ 

Najednou viděl, jak vrtí ocasem. Ráno se probudil, nakrmil ji, hladil štěňata, a to všechno před ní. Vlčice klidně sledoval jeho činy a pak se rozhodl položit ruku na její tlapu, která byla uvězněna.

Naštěstí ho přijala a nestrhla se. A pak se muži podařilo otevřít past. Vlčice rychle vyskočila a začala kulhat. 

Byl rád, že konečně bude moci jít s mláďaty do lesa a bude svobodná. Vlčice se k němu ale přiblížila a začala mu lízat prsty. Rozhodl se jít s ní, šli několik kilometrů a najednou si muž všiml vlků před sebou.

Rozhodl se ji nechat se svou smečkou. Vrátil se zpět, otočil se, aby se rozloučit s rodinou, když uviděl, jak se na něj dívá. 

Poté uplynulo 5 let a muž měl štěstí, že byl na tomto ostrově znovu. Venku bylo krásné počasí, probudili ho nostalgie. Dostal se na místo, kde osvobodil vlčí rodinu. 

Muž se blížil blíž a najednou zaslechl vytí v jeho blízkosti a blížící se siluetu. Znovu viděl vlka a znovu cítil, jak se mu třese v těle. 

Přistoupil blíž a poznal ji. Byla to stejná vlčice. Přistoupila k němu, čichala a vrtěla ocasem.  Nedaleko viděl další čtyři dospělé vlky, které se ukázaly, že to jsou ta malá štěňátka. 

Vlčice se na něj podívala a pak odešla. Už ji nikdy neviděl a na tomto místě se nikdy neobjevil. Ale pokaždé, když viděl vlky nebo slyšel vytí, vzpomněl si na tuto úžasnou část svého života.