Prostě se život změnil v nepřetržitou rutinu. Během našeho manželství jsme nikdy neměli žádné děti. Zařídili jsme třípokojový byt.
Moje žena řekla, že bychom měli vydělat více peněz. A držel jsem se své oblíbené práce. Jde o to, že jsem už dávno otevřel rybářský obchod. Líbilo se mi, že se to postupem času změnilo ve skutečný klub.
Měl jsem nadšené lidi, kteří ke mně přicházeli z celého města a dokonce i z jiných komunit. Společně jsme organizovali soutěže. A jen rybaření. Příjem byl stabilní, ale ne obrovský.
Nejhorší však bylo, že se nám někdy nechtělo jít domů. Nebylo to kvůli žádným problémům. Prostě jsem se necítil jako doma. Bylo to jen ze zvyku nebo tak něco. Nikdy však ani nenapadlo dát vztahu vztah. Zdálo se, že je příliš pozdě na to, abychom vytvořili něco nového.
Všechno se změnilo náhodou. Kousek od mého obchodu byli konkurenti s podobnými výrobky. Dali velmi nízkou cenu. A obrat skutečně poklesl. Upřímně mi bylo nepříjemné, když lidé přicházeli konzultovat a žádat o novinku, a pak šli koupit to samé od souseda, protože to tam bylo levnější. Doma se to ještě zhoršilo.
Moje žena věděla o všem. Ale místo toho, aby mě podporovala, čas od času vyvolala vztek, jak drasticky poklesl můj příjem. Nechápal jsem ji. Měli jsme dost nejen na jídlo, ale také na odložení.
Už mě unavovalo snášet její útoky a začal jsem na ni štěkat. Reagovala dost neadekvátně. A pak řekla, že podala žádost o rozvod a chtěla, abych se společně odstěhovala z domu. To opravdu bolelo mé city! Šel jsem za kamarádem právníka a ten prošel všechny dokumenty. Ukázalo se, že moje práva jsou stejná jako její. A přes její nespokojenost jsme vyměnili byt.
Rozvod a tah byly pro mě velmi obtížné. Uvědomil jsem si, že teď jsem úplně sám. Nikdo, o koho se postarat. Rybaření a práce mi nedělaly stejnou radost jako dříve.
Jednou v noci mě zvonek u dveří probudil uprostřed noci. Sousedka na straně nouze a ona nedokázala zvládnout tok vody. Postavila kbelík a běžela volat o pomoc. Rychle jsem přišel na to, kde vypnout vodu, protože dispozice našich bytů je stejná. Pomohl jsem jí utřít to, co se přelilo.
Sousedka, mimochodem, jmenuje se Nina, byla velmi vděčná a chtěla mi zaplatit. Ale nepamatoval jsem si, kolik ten náhradní díl stál, a nechtěl jsem si za práci nic účtovat. Její pekárna voněla velmi dobře a už byl čas, abych se sbalil. Lhostejně jsem tedy řekl, že bych byl rád, kdybych měl domácí snídani.
Nina z toho byla dokonce šťastná. U čaje jsem vysvětlil, že jsem prošel rozvodem a jsem nyní sám. Soused se ukázal být vdovou. Její manžel zemřel po dlouhé nemoci. Její dospělý syn se oženil a odešel se svou rodinou na pracovní smlouvu do jiného města.
Byla osamělá a dokonce uvažovala o tom, že všechno prodá a půjde za svým synem. Ale skutečnost, že jeho smlouva byla na dobu určitou, ji zarazila. Proto nebyly známy další perspektivy. Jednou dokonce během rozhovoru zmínil, že se pravděpodobně pokusí odejít do zahraničí. Proto požádal matku, aby nespěchala a jen přijela na návštěvu.
Moderátorka si dopřála dámskou jízdu: Dana Morávková poslala pozdrav z lázní
Lucie Vondráčková už nebude řidičem: Proč zpěvačka tolik chodí pěšky
Vojta Dyk, který nerad mluví o svém soukromí, koupil ves: "Vůbec ani nechci, aby tam lidi jezdili"
Jak nyní vypadají herci seriálu „Ptáci v trní“
Nině však bylo nepříjemné zůstat dlouho v jejich pronajatém sídle. Koneckonců, neměli moc místa. A moje švagrová se cítila trochu nepříjemně s její přítomností.
Začali jsme spolu mluvit velmi důvěrně, dokonce nepostřehnutelně. Nina mi pomohla konečně vybalit a dát do pořádku můj „bakalářský doupě“. A pak se stala ta nejúžasnější věc, kterou jsem ani nečekal. 8. března jsem se objevil s dárkem a vínem. Večeře proběhla velmi dobře.
Nina ukazovala obrázky, které poslala její rodina. Seděl jsem vedle ní a uvědomil si, že s ní chci strávit nejen ten večer, ale také noc. Nemyslel jsem si, že by to mohlo být tak dobré, protože jsme s manželkou už dlouho neměli intimitu.
Asi to zní směšně, ale opravdu jsem se zamiloval, jako když jsem byl mladý. Chci letět domů jako na křídlech. Protože večer jsem znovu viděl Ninu. Balkony našich apartmánů jsou vedle sebe. Navrhl jsem tedy spojit je a udělat další průchod, abychom nemuseli kolem sebe chodit.
Ale to není vše. Nina pracuje na částečný úvazek ve firmě, která vyrábí reklamní brožury a vizitky. Mají malý, ale přátelský personál. Většinou všichni mladí lidé. A manažer je starý přítel jejího zesnulého manžela, který jí dává jednoduchou práci.
Požádala o radu své muže a oni mi nabídli velmi originální reklamu, jejíž distribuce zaujala i mou drahou ženu. Nevím, co pomohlo více: barevné brožury nebo skutečnost, že konkurence již nemohla fungovat se ztrátou (a trochu zvýšily cenu). Zákazníci a tržby výrazně vzrostly. Ale to mě nedělá šťastným.
Nedávno jsem se setkal s bratrancem mé bývalé manželky. Když mě uviděl, vypoulil oči. Řekl, že jsem o deset let mladší, dokonce i moje chůze se změnila. Vsadíte se, to vše díky mé Nině. Ta žena ze mě dělá lepšího člověka. Externě i interně.
Uvažuji o tom, že ji požádám, aby byla mou zákonnou ženou. Na budování vztahu nikdy není pozdě, to jsem se naučil těžce.
Zdroj: story-house.ru
Muž našel kotě v přírodě. Ukázalo se, že kocour je skutečný poklad
"Co si budeme povídat, moc mi to chybí”: Lucie Šafářová řekla, kde by se nejraději teď ocitla
