- Ztrátila jsem peněženku!
 
- Tahle nebo co?
 
- Oh, našel jste ji? Děkuju!
 
- Jen tohle, nejsou tam ale peníze ...

Zdroj: youtube.com

- Hlavní věc je, že zůstala fotka mé matky a peníze si vydělám! Ach, nemůžu ani vám dát odměnu ...

Zdroj: youtube.com

- Zapomeň na to, peníze nechci ...
 
- Vy jste anděl!
 
- No, anděl! Který anděl? Nevidíš, já jsem bezdomovec, špinavý bezdomovec! A ještě ... vzal jsem tvoji peněženku ... a vzal jsem si peníze pro sebe ... anděl, sakra!

Zdroj: youtube.com

- Takže peníze potřebujete víc než já! Nejste zlý, může se to stát každému, proč byste měl zemřít hladem? Vidím, že jste laskavý člověk!
 
- Nepotřebuji tvoji peněženku a je mi líto, peníze nevrátím. Poslouchej, nikdo ti neřekl, že jsi blbá?

Zdroj: youtube.com

- Každý to říká, no, tak co dělat? Chystám se být chytřejší, ale musím nějak žít. Musíte se umýt, hned se budete cítit lépe!
 
- Možná tedy mohu počítat se sexem? Víš vůbec, co je to sex, ty naivní děvče?

Zdroj: youtube.com

- Vím, že po něm jsou děti! Nevadí mi to, ale ... nejprve se musíme vzít! Bez toho se neobejdeme! Děti by měly mít plnohodnotnou rodinu!

Zdroj: youtube.com

- Ve smyslu se oženit? Jsem bezdomovec! Bydlím pod mostem v lepenkové krabici! Jím z odpadků, oblékám se na stejném místě!
 
- To je v pořádku, můj byt není příliš velký, pouze dva pokoje, ale to nám stačí! Souhlasíte?

Zdroj: youtube.com

- Ne, určitě jsi hloupá! Ani mě neznáš a už mě táhneš do svého bytu? Nebojíš se, že budu tebe znásilňovat, okrádat?
 
- Vy? Andělé to nedělají!
 
- A ty jsi krásná ... ale blbá! Nikdo ti to neříkal?
 
- Ne, máme ženský tým, kdo řekne, že jsem krásná? Je dobré, když pozdraví. Někdy se mi zdá, že vůbec nejsem, něco dělám, utíkám domů a není tam nikdo, jen televize a internet.
 
Opravdu si myslíš, že jsem krásná? Pravda, pravda?
 
- No, nejsem odborník, ale podle mého názoru kráska. Vezmi si peníze! Promiň, je to moje chyba!
 
- Mohu vás políbit?
 
- Mě? Jsi blbá? Tak dělej!
 
- Děkuju!
 
- Teď počkej, je mi blbě. Posadím se? Jmenuji se Jirka. Nikoho jsem nelíbal tisíc let, abych byl upřímný, zapomněl jsem, jak se to dělá.
 
- Lenka! Víte, Jirko, myslím, že jsem vás viděla ve snu! Proč se smějete? A měli jsme rodinu! Bylo to ráno, slunce svítí přímo z okna a vy stále spíte - je víkend, není třeba nikam spěchat.
 
Vidím vás spát z kuchyně a vařím snídani pro nás všechny. Máša a Daniel nás poprosili, aby je vzali do zoo, takže musela jsem udělat sendviče.
 
A cítila jsem se tak dobře, že jsem nechtěla vstávat. A s jistotou jsem věděla, že vy, tedy vy, můj manžel, se jmenujete Jirka! Není to skvělé?
 
- No, ani nevím, ale co s tím vším?
 
- Právě teď půjdeme ke mně, umýt se. A usadíme se tam, koupime všechno nové! 
 
- No, jsi blbá, Lenka! Samozřejmě nejsem anděl, ale určitě neurazím! Pojďme!
 
Kolemjdoucí se otočili, někteří se šklebili a sledovali podivný pár - hubenou, křehkou naivní dívku a špinavého, neoholeného bezdomovce.
 
A oni mluvili o něčem svém, tvořili plány do budoucna a smáli se, jak to dělají naprosto šťastní lidé.

Zdroj: youtube.com

- Hmm, předpokládejme, že tu vše bude v pořádku, - napsal do zápisníku křížek, starý muž, který seděl na lavičce přímo naproti místu, kde se Jirka a Lenka „zcela náhodou“ setkaly.
 
- Anděly, chlapče, se nenarodí, stanou se, pokud k tomu má duše sklon, - řekl starý pán. - Máš druhou šanci, chlapče, nezklam mě, Jirko! 
 
Zdroj: facebook.com