„Byla jsem propuštěna z nemocnice o 2 dny dříve a vydala jsem se domů potěšit manžela. Když jsem vstoupila domu, i nyní se ještě cítím znepokojeně“

Hollywood po ní pláče. Ztratila tam nejeden Oscar.

Měli byste vidět, jak před mým manželem hraje lásku ke mně a laskavost.

Ale ve skutečnosti mě prostě nenávidí. Při každé příležitosti, když kolem nejsou poslouchající uši, vyjadřuje skutečný postoj ke mně.

Když se nám s Alešem narodila dcera, její nenávist se přesunula na dítě.

Pro Aleše předstírá, že miluje vnučku, ale jakmile odejde, dívá se na dítě jako na nejpříjemnější stvoření na světě.

Alešovi jsem neřekla, že nechci interagovat s matkou, protože jsem se bála, že mi neuvěří.

Minulého podzimu jsem skončila v nemocnici se zánětem plic. Když se ukázalo, že tam budu muset ležet dva týdny, jen jsem prosila Aleše, aby si vzal na práci dovolenou, aby mohl být s dítětem.

Velmi jsem se bála nechat dítě na tchýni. Aleš souhlasil.

V nemocnici jsem nemohla najít klid, trápila jsem se o dceru, občas volala. Aleš hlásil, jak se mají, a já se uklidnila.

Rychle jsem se uzdravila a lékař mi dovolil propustit se o dva dny dříve. Rozhodla jsem se o tom manželovi neříct a uspořádat překvapení.

Když jsem přijela domů, už z chodby jsem slyšela křik tchýně.

Křičela na mou malou. Ihned jsem zapnula diktafon.

Když jsem vstoupila do domu, čekala mě velmi nepříjemná scéna. Tchýně držela dítě za tváře a snažila se jí nacpat do úst nějakou hnus.

To se těžko dalo nazvat kaší. Dítě bylo červené od pláče.

Zde jsem se strašně rozzlobila, chytila tchýni za rameno a vyhodila ji z našeho bytu. Potom jsem dlouho uklidňovala dítě.

Těžce se vzpamatovávala z prožitého stresu. Když jsem manželovi ukázala záznam a fotografie stavu dítěte, slíbil, že tchýně v našem životě už nebude.

Za omluvu jsem ho odpustila. Prostě si nedokázal představit, že jeho matka tak nemiluje vnučku.