U nějaké vesnice nás zastavila žena. Vstoupila do salonu bez jízdenky, prostě dala řidiči peníze za jízdu.
Přestože v salonu bylo dost volných míst, zastavila se u mě a strčila mě do lokte:
- Ženo, posaďte si dítě na klín, já chci sedět tady!
- Na tato místa mám jízdenky, které jsem si koupila na pokladně na nádraží. Jděte dál, tam jsou ještě volná místa - odpovídám zdvořile a klidně.
- To mi je jedno, já také právě zaplatila za jízdu peníze, pokud jste ještě neviděla. Chci si sednout tady! - už ve zvýšeném tónu mi odpovídá cestující.
Pak řidič požádal ženu, aby šla dál, protože několik volných míst opravdu bylo.
Ale ona stála u mého sedadla a křičela, že má právo tady sedět!
Pak i ostatní cestující, kteří se mnou nastupovali do autobusu, začali ženu prosit, aby šla dál.
Nikdo nechtěl poslouchat celou cestu křik. A proč dělat problém kvůli nějakému místu?
Hned za mnou bylo volné sedadlo, proč si tam nesedne?
Snažila jsem se nereagovat na urážlivá slova a nadávky od dámy.
„Byla jsem propuštěna z nemocnice o 2 dny dříve a vydala jsem se domů potěšit manžela. Když jsem vstoupila domu, i nyní se ještě cítím znepokojeně“
Jiří Krampol v nemocnici: Jak se cítí známý herec
Odpočinek a práce: Felicita Prokešová na premiéře muzikálu promluvila o své neuvěřitelné dovolené
Vojta Dyk, který nerad mluví o svém soukromí, koupil ves: "Vůbec ani nechci, aby tam lidi jezdili"
A nechtěla jsem kvůli synovi zbytečně konfliktovat.
Ještě by si pomyslel, že jeho matka je taková skandalistka.
- Okamžitě mi uvolněte místo! Jsem žena pokročilého věku!
- Řekla jsem vám, že toto je moje místo a mám jízdenku. Nebudu vám ustupovat místo ani nebudu brát dítě na klín, - ani se k ní neotočím obličejem.
Komunikuji se synem a ukazuji mu stromy, které vidí z okna.
Nechci mu kazit takovou cestu.
A mohl by se i leknout kvůli nějakým neadekvátním křikům.
Mezitím autobus zastavil, aby vzal další cestující.
Ale žena stála u mě a nechtěla pustit lidi.
Pak začal celý autobus troubit.
- Co je to za nepořádek? Okamžitě nechte lidi projít, potřebuji nutně jet!
- Mám brzy přestup, nechci se zpozdit!
- Kdo tam nechává projít? Mám jízdenku, jsem cestující! Pusťte!
- Nezdržujte spoj, autobus už má několik minut zpoždění!
Trpělivost řidiče došla.
Vešel do salonu autobusu, mlčky vyndal věci drzé cestující a vyvedl ji. Pak jsme jeli dál. V tichu.
