Když byl manžel na služební cestě, Eva šla za známou. Koutkem oka Eva zpozorovala v předsíni u Aleny takovou samou pánskou tašku, jakou má její manžel

S Alenou nebyly zrovna blízké, ale pracovaly ve stejné kanceláři už čtyři roky a docela dobře spolu komunikovaly. Kromě hlavní práce Alena také přivydělávala jako švadlena. Alena ji vyšla vstříc s rozcuchanými vlasy, zmatená:

-Ahoj, Evo, chtěla jsi něco?

-Ano, mohla bys mi trochu zkrátit šaty, prosím?

-Dobře. V pondělí ti je vrátím.

Koutkem oka Eva zpozorovala v předsíni u Aleny takovou samou pánskou tašku, jakou má její manžel. Někde tam ležely i velmi podobné boty.

Když se vrátila domů, do hlavy se jí vloudily nepříjemné myšlenky. Co když manžel neodjel na služební cestu? Začala nervózně přemýšlet a našla spoustu důvodů, proč podezřívat manžela z nevěry. Navíc byla Alena svobodná a v poslední době se v kanceláři začaly šířit zvěsti, že má někoho nového. Tři dny po návratu manžela se choval jako obvykle. Ale hned následující den varoval, že se zdrží v práci.

Ten den Eva nemohla najít klid ve vlastním bytě. Rozhodla se nevěrníka odhalit, vzala taxi a jela k Aleně.

-Aleno, ahoj, můžu dál?

-Evo, co tady děláš tak pozdě? Promiň, ale teď…

Eva ani neposlouchala a vstoupila do bytu:

-No a kde máš svého kavalíra?

Alena se zmateně:

-V kuchyni. A tam byl kavalír, ale vůbec ne její manžel. Později u šálku čaje vysvětlila, proč začala podezřívat manžela z nevěry. Ve skutečnosti měli jen podobné tašky.