"Můj manžel po sedmnácti letech manželství odešel. Vše jako u všech, nerozuměla jsem, takové pocity poprvé. Možná jsem byla příliš měkká"

Vše je stejné jako u ostatních, jakoby podle šablony, nerozuměla jsem mu, neocenila jsem ho, takové pocity zažívám poprvé, jsme dvě poloviny, rozumíme si bez slov.

Prošla jsem stejně jako všichni slzami a křikem, pět měsíců jsem nemohla spát, volání, SMS od mě a syna k němu - vše bez odpovědi. Půl roku tahání mezi dvěma domovy, tři dny u nás, tři dny u té...

A druhý měsíc, co definitivně odešel. Známe se z vysoké školy, synovi je 10 let. Je nám oběma 39. Pracuji, pravda plat není velký ve srovnání s platem manžela.

Po přečtení mnoha dopisů jsem pochopila, že stejně jako všichni jsem se nedocenila, vše pro rodinu, vše pro manžela, nedonutila jsem ho, aby se věnoval dítěti, pomáhal mi, všechno jsem dělala sama, on se ani nesnažil, přicházel pozdě (práce večerní), jedl, půl noci seděl u počítače, vyspal se.

Nikdy, když bylo dítě malé, nevstal v noci, nešel do polikliniky, nešel s kočárkem, nevzal z mateřské školky. Když syn vyrostl, otec se s ním začal více věnovat, dávat dárky, hrát, takže v paměti zůstal dobrý táta.

Ale jak mi říkal o své lásce, jaké dárky mi dával celý společný život, nebyl lakomý, snažil se vydělat více, jak prý trpěl, když jsme s synem odjížděli! Pomáhal, jen když někdo z nás onemocněl, zajistil nejlepší lékaře, převzal nákupy a úklid a neustále slova o lásce...

Všech 17 let. Jak jsem ho milovala!!! Všechno jsem mu odpustila, na všechno jsem zavírala oči. Byl mi blízký člověk, protože vedle mě z blízkých lidí jen syn a sestra. On byl také dost osamělý, opravdu neměl přátele. Byli jsme manželé a přátelé, spolu nám bylo velmi zajímavé! V posteli jsme neměli problémy, co víc chybělo? Stále to nechápu.

Vždy mi říkal, jak jsem krásná, milovaná, lepší než všichni. Jednou, dávno, mi byl nevěrný s mladou dívkou, odpustila jsem mu. Dívka ve věku 18 let ho zahrnula pozorností, hračkami, svými dětskými pohlednicemi, plnými slz, srdíček, vyznání lásky, jednou jsem je náhodou objevila, celý balíček, neodolal, všechno to lichotilo jeho egu, že se do něj tak mladá a tak zamilovala.

Trpěla jsem nesmírně, nekonečně, ale odpustila jsem. Neodešel, žil doma, občas se s ní setkával. Pak se mnoho let kál. Jak řekl před odchodem (dokonce jsme otevřeli toto staré téma), co s ní vzít, je sice mladá a sympatická, ale chudá!!!! A tak v životě, vždy se líbil ženám, mladým i ne tak mladým, určitou dobu jsme spolu pracovali a bylo mi těžké vidět pohledy některých žen! Ale kromě jednoho případu se držel, jemně odmítal mnohé.

A pracovali jsme v velkém mladém kolektivu. Divím se těm ženám, viděly přece - je ženatý, ale to ještě více provokovalo, a neustálá pozornost vedla k dnešní situaci. Neusilovala jsem o kariérní vrcholy, ne všichni mohou vést a zastávat pozice, pro to je potřeba zvláštní povaha - bojovná, rozhodná, asertivní, velmi komunikativní, a já jsem podle povahy klidná, velmi měkká, plachá (kolikrát jsem se snažila změnit- nic z toho nebylo).

Peněz bylo dost, manžel dobře vydělával, ačkoli máme stejné vzdělání, v kariérním žebříčku mě výrazně předstihl. Ale vždy chtěl víc, v určitém období se začal rozčilovat, že vyčerpal všechny své zdroje, výše hlavu neskáčeš.

A teď, asi před půl rokem, potkal lidi, kteří mu začali pomáhat. Obj evily se kontakty ve vysokých kruzích, kam by se nikdy nedostal. Tehdy se objevila ona. Bohatá, mladá (mladší než my o 17 let), vzdělaná. Kdo se do koho zamiloval smrtelně, nevím, manžel říká, že ona.

Obviňuje mě, říká, že kdybych se stala taková, jaká jsem před jeho odchodem (snažila jsem se dát 10krát více lásky, lásky, dobroty, porozumění, snažila jsem se být veselá, organizovala volný čas, výlety - nic nepomohlo), neodešel by, ale teď je příliš pozdě, to nejsem já skutečná, ale strach mě změnil. Teď mají euforii, která trvá 2 měsíce.

Nicméně, za ní a fází "vše v čokoládě" následují šedé všední dny, odpadkové koše, tašky s potravinami, dětský pláč v noci a nedostatek peněz, protože dívka je tak bohatá, že má služebnou, chůvu a kuchaře. Peněz je dost. Ale nějak je sama, nemá blízké přátele a s rodinou nemá teplé vztahy.

Vše, o čem manžel snil od mládí, ale nemohl to sám uskutečnit, vše padlo k nohám. Proto nevidím smysl v efektu 8 měsíců, kdy vášeň ustoupí. Za takovou ženu se bude držet zuby nehty, a lichotit, okouzlovat, to umí velmi dobře!

Dobře vzdělaný, dbá na sebe, své zdraví, vzhled, navštěvuje posilovnu, prostě takový macho v životě i v posteli. Já nikdy nezanedbávala sebe, udržovaná, štíhlá, respektovaná v práci, posilovna, mimochodem, jsme navštěvovali společně, bylo nám to zajímavé, často se k nám přidal i syn. ALE, soutěž není ve můj prospěch. A ona se zamilovala velmi.

Teď se učím žít bez něj, veškerý volný čas věnuji synovi, chodíme do kina, muzeí, procházíme se. Syn každý den čeká na otce, posílá mu SMS, volá, ale ten neodpovídá... Za 2 měsíce k synovi přišel jednou, zahrnul ho dárky, říkal, jak ho miluje, půl noci se mu věnoval, syn z radosti neusnul, pak zase zmizel, jako do prázdna, sám nevolá, neodpovídá ani na SMS, ani na synovy hovory.

Nevolám, ale nemohu přesvědčit syna, aby to nedělal. Proč takové sofistikované týrání nad ním? Trpí tak! Zhubl, začal se učit hůř, často se rozčiluje na křik, chápu, snažím se ho uklidnit a odvést pozornost. Ano, vidí Bůh činy nekřtěných lidí? Manžel se směje, říká, že se pokřtím ve stáří, všechny hříchy smyji. A také říká, že muž podvádí, dokud nenajde tu ženu, které nechce být nevěrný (to je ona).

Snažím se to překonat, odpustit, pochopit, chodím do kostela, vyznávám hříchy, přijímám, ale stále to nedokážu, často se zhroutím, pláču, někdy mu dokonce volám, samozřejmě nebere, ale nemohu se ovládat! Jak ho nenávidím a stydím se po tom!

Nechápu, proč mu takové štěstí připadlo, vždyť se zachoval tak podle, odešel jako zbabělec, tajně si odnášel některé věci, tak, aby to nebylo nápadné, nic nevysvětloval. A pak prostě nepřišel....

U nás je stále hodně věcí, může přijít kdykoli, něco měnit, brát, nemohu ho vyhodit, byt je ve společném vlastnictví. Možná i v tom bude jeho bumerang, čím výše vzlétneš, tím bolestivěji padáš?

Kdo ví, ale já tomu nevěřím, vždy mu štěstí přálo. Přečetla jsem spoustu článků na webu, chápu, že to je závislost a zřejmě jsem si vytvořila idola, což je velmi špatné. Snažím se to napravit, moc, ale zatím to nedokážu, nevím, jak žít bez něj dál.