Někdy tento seznam může zahrnovat dospělé děti, blízké příbuzné a možná důvěryhodné přátele.
Poslední vůle nevzniká zčistajasna, přistupuje se k ní zodpovědně a s porozuměním.
Ztráta živitele má vždy negativní dopad na vnitřní stav celé rodiny.
Psychicky je to velmi těžké.
Finančně ještě hůř, protože známý způsob života se v mžiku obrátí naruby.
Můžete doufat jen v to nejlepší.
A co když není vůle?
S manželem jsme vyrostli ve stejném městě, dokonce ve stejné čtvrti.
Chodili do stejné školy.
Jen jsem o dvě třídy mladší.
Přirozeně jsme v tom věku neměli žádné vztahy, dokonce jsme spolu ani nekomunikovali.
Až později přes společné známé jsme zjistili, že se taková skutečnost svého času stala.
Kolja šel na polytechniku a já na pedagogickou školu.
Bára Basiková promluvila o tom, za co se stydí: "Toužila jsem po skvělém partnerovi a krásné rodině"
Petra Nesvačilová sdílela první fotku svého novorozeného dítěte: Jak se cítí novopečená maminka
Monika Bogarová se pochlubila dojemnou fotkou své dcery: "S Ruminkou se stěhujeme do nového domečku"
Co dělat s rozbitým rtuťovým teploměrem. Rady, které pomohly tisícům lidí zabránit problémům
Vyvíjeli jsme se v různých liniích.
Byl uzavřeným milovníkem techniky.
Pokud si ho pamatuji, vždy rád pájel, opravoval zařízení, pracoval s nějakými mikroobvody.
Nikdy jsem neviděla svůj život bez umění.
Naučila jsem se hudební gramotnosti a solfeggio.
Různí lidé, jak se říká.
Ale protiklady se přitahují.
Poprvé jsme se potkali na oslavě narozenin mého přítele.
Doba byla jednoduchá a nekomplikovaná, takže žádné moderní večírky obyčejní chlapi nepořádali.
Ale dát dárek, strávit čas a nějak rozšířit okruh svých známých nebylo nic těžkého.
Kolja byl první, kdo se mnou mluvil, a pak mi nabídl, že mě doprovodí domů.
Začátek vztahu je vždy snadný a zábavný.
Povídali jsme si, hodně jsme se o sobě dozvěděli, chodili na procházky.
Řekla jsem, co mě zajímalo, a Nikolaj sdílel své zájmy.
Líbilo se mi, že to byl pohodový člověk.
Pokud bychom potřebovali změnit téma, mohli bychom mluvit o něčem úplně jiném.
Bylo zřejmé, že byl jako dítě dobře vychován a měl široký rozhled.
Asi po deseti měsících jsme se nějak sami vzali.
Nikdy jsem si nemyslela, že v mém životě bude někdo jiný.
Manžel mě naplňoval vším, jiná touha nebyla.
Brzy se mi narodila dcera.
Kolja se přiznal, že teď už nemůže žít svůj život tak lehce.
Musela jsem si hledat nějakou dobrou práci, rodina vyžadovala plné nasazení.
Před třiceti lety jste mohli být velmi dobrým specialistou a vydělávat si pouhé drobky.
To věděl každý.
Kolja se tedy dal do podnikání.
Levněji nakoupil, dráž prodal.
Jeho láska k exaktním vědám zůstala pouze jako koníček.
I já jsem opustila své aspirace a začala pomáhat svému manželovi.
Moje dcera vyrostla a nic nepotřebovala.
Vždy jsme se ale báli, že v jeden okamžik ztratíme to, co jsme získali.
To byly časy.
O dva roky později se nám narodil syn.
Už jsme tento život trochu vyřešili, vyrostli a nabrali určitou dynamiku.
Dokonce jsme se mohli pochlubit plenkami z dovozu, kterých byl v tom životě nedostatek.
Postavili jsme se na nohy, vydrželi dvě strašná období, kdy z bytu prostě zmizely peníze, a otevřeli si vlastní firmu.
Když se pak v zemi vše víceméně zlepšilo, konečně jsme si trochu odpočinuli.
Moje děti vyrostly a měly vlastní rodiny.
Mohli jsme si dovolit dovolenou v zahraničí a chodit do restaurací.
Na koncerty jsem chodila v šatech, které jsem si přivezla z jiných zemí.
Můj manžel se věnoval lovu a jízdě na čtyřkolkách.
Moje zdraví mi umožnilo cítit se dobře a užívat si života naplno.
Tak tomu bylo až donedávna.
Manžel začal kašlat, na vině byl jeho zlozvyk, ale nevěnoval tomu pozornost.
A pak z ničeho nic šel na pár dní do nemocnice.
Nemohl se odtud dostat.
Otec rodiny nás opustil.
Děti se přišly rozloučit s pláčem.
Soustrast mi vyjádřili i příbuzní a přátelé.
Naše blízká rodina zažívala nenapravitelnou ztrátu.
Druhou ranou byla vůle.
Kolja zřejmě tušil, že s tím není něco v pořádku, a dokonce sepsal lístek na rozloučenou, který byl celou dobu uložen v advokátově sejfu.
V něm řekl, jak moc nás všechny miluje, jak jsme mu drazí.
Řekl, že si pamatuje všechny nejcennější okamžiky svého života.
A všechny byly o nás.
A také se omluvil.
Omluvil se, že své dceři nic nenechal, protože už má hodného manžela, vlastní byt a auto.
Syn by mu měl také odpustit, protože jsme mu dali skvělé vzdělání a správné znalosti.
Nyní si dobře vydělává.
Ale většina slov byla adresována mně.
Ostatně i já jsem podle jeho vůle zůstala na dně koryta.
Ne, můj podíl na podnikání byl stejně můj.
Ale jeho polovina a dokonce i část peněz byla pro ženu, kterou jsem neznala.
Ona, řekl můj manžel, to potřebovala víc.
Nezbylo mi než ronit slzy a přemýšlet, co to všechno znamená.
Potkala jsem Evu.
Mladá, hezká.
Neřekla mi o sobě absolutně nic.
Není starší než můj syn.
Viděla jsem, že nemá chuť se mnou mluvit.
Už jsem si uvědomila, že to není rybaření.
Konečně mi došlo, kam zmizel můj manžel, když trávil čas s "přáteli“.
Ale proč?
Celý život jsme k sobě byli otevření.
Pokusila bych to pochopit.
Možná neodpustit.
Ale určitě pochopit.
Zdroj: takprosto.cc
Dříve jsme psali: Dáda Patrasová se konečně vrátila na jeviště: Královna dětských srdcí mládne před očima. Pochlubila se vnukem Rafaelem
Připomínáme: "Už jsem zase Kuchařová": Táňa Kuchařová se úplně nevzdala příjmení svého exmanžela Ondřeje Brzobohatého
