Občas se zdá, že je to benzin vděčnosti, který udržuje náš svět v chodu.
Samozřejmě, že ne všichni jsme zvyklí být vděční, ale čím více lidí si zvyk vděčnosti vypěstuje, tím harmoničtější a prosperující náš svět bude.
Svět, ve kterém budou žít jen šťastní a radostní lidé.
V životě Anny bylo mnoho věcí, ale tohle bylo poprvé, co se takový příběh stal.
Ona i její matka žili dost špatně.
Nyní Anna hořce vzpomíná na své dětství, ale zároveň přiznává, že měla několik dobrých let.
Někdy bylo peněz trochu víc, a pak život ukázal svou nejlepší stránku.
Bohužel tomu tak bylo jen zřídka.
Většinou Anna a její matka sotva vyšly s penězi.
Máma se vždy snažila pomáhat ostatním a někdy to malou Aničku velmi dráždilo.
Olga neustále krmila toulavé psy a cestou domů se snažila každému chudákovi alespoň něco dát.
Dcera se upřímně ptala: proč dávat poslední věci cizím lidem, když sami nemají co jíst?
Tereza Brodská změnila image: "Úplně jsem se s tím seriálem Wednesday sžila"
"Už jsem tři měsíce doma”: Ivanka Devátá promluvila o tom, jak se cítí a jak tráví své dny
Do Dubaje ano, za tchyní do Uzbekistánu zatím ne: Monika Bagárová promluvila o rodinné dovolené
Jak za dvacet minut udělat z tvarohu aromatický smetanový sýr, který je jemnější než ze supermarketu
Když se zeptala své matky na tuto otázku, vždy dostala jednu odpověď:
- Jednou pochopíš, že bys měla vždy dávat více druhým. Nečekej vděčnost, jen se snaž, aby byl svět laskavější a lepší.
To matka Anny vždycky dělala.
Jednoho dne překonala sama sebe a udělala něco opravdu ušlechtilého.
Ozvalo se zaklepání na dveře jejího pronajatého bytu.
Když Olga otevřela, uviděli na prahu křehkou stařenku.
Třesoucí se rukou stiskla zvonek.
- Promiňte, je tady Vasilij? Můj syn Vasilij?
Anna a její matka současně zavrtěly hlavou.
Ukázalo se, že v tomto bytě kdysi bydlel syn této babičky.
Až na to, že Anna a její matka nedokázaly ubohé staré ženě vysvětlit, že už tady nebydlí.
Žena plakala a odmítala tomu uvěřit.
Najednou ztuhla a s trojnásobnou silou se rozplakala.
Dobrosrdečná Olga rychle zavedla babičku do malého bytu.
Posadila plačící ženu do kuchyně a začala vařit čaj a sendviče.
Stařena se trochu uklidnila, i když stále odmítala uvěřit, že Vasilij už tu není.
Olga si uvědomila, že babička nemá kam jít, a byla skoro noc.
Upravila postel pro babičku ve vlastní posteli a rozhodla se lehnout si na podlahu v kuchyni.
Anna byla naštvaná, šla se dívat na kreslené filmy a teď v pokoji spala nějaká stará dáma.
Její matka dívce přísně řekla.
- Nemluv nesmysly, Anno. Představ si, že ty nebo já jsme byli v podobné situaci. A co potom? A když nikdo nepomohl?
Anna se styděla mlčet.
Dopila čaj a přemýšlela o osudu babičky.
S největší pravděpodobností už pro ni bylo těžké si mnoho věcí zapamatovat.
Třeba to, že její syn tu už dlouho nebydlí.
A nejspíš si nemohla vzpomenout, kde sama bydlí.
Snad se ráno bude cítit lépe a bude si moci vzpomenout alespoň na něco.
A tak se také stalo.
Ráno se babička dlouho omlouvala, protože si uvědomila svou chybu.
Obsáhle také poděkovala matce a dceři za dočasné útočiště.
Babička jí řekla, že její syn před rokem zemřel.
Nikdy neměla čas mu pomoci.
A teď, když jí začíná selhávat paměť, hledá ho v naději, že mu pomůže.
Už ji několikrát přivedli domů, když se toulala ulicemi a volala po synovi.
Před odchodem babička položila na kuchyňský stůl obálku a řekla, že ji chce dát svému synovi.
Dostal se do velmi špatné společnosti a ona neměla čas ho chránit.
Navždy by toho litovala.
A snad se tímto způsobem alespoň trochu vykoupí...
Anna a Olga ve skutečnosti nechápaly, o čem babička mluvila, ale když se podívaly do obálky, bylo vše trochu jasnější.
Byly v tom peníze.
Hodně peněz.
Stará žena to zjevně sbírala, aby je dala synovi.
Ženy chtěly babičku dohnat a vrátit jí obálku, ale ta už byla dávno pryč.
Tu noc jako by tu nikdo nebyl.
Část peněz dala matka Anny chudým, z druhé části dlouho žili.
Tato částka jim pomohla postavit se na nohy a dostat se z chudoby.
Zdroj: takprosto.cc
Dříve jsme psali: "17 let od zasnoubení": Jak princ Charles požádal o ruku Camillu. Jak se seznámili
