Neodejdou v nesnázích, v chudobě a nemoci, nezradí a nevymění člověka za úspěšnějšího člověka.
Tento příběh vyprávěl zdravotní bratr, který pracoval v ambulanci.
Sanitka byla na cestě, počasí ten den moc nepřálo.
Najednou řidič zpomalil.
Na silnici seděl krásný pes.
Auta se nebál, jako by na něj čekal.
Řidič zatroubil, ale pes se ani nepohnul.
Za ta léta práce v ambulanci toho lékaři viděli hodně, ale to se ještě nikdy nestalo.
Jeden ošetřovatel vyšel ven a snažil se psa vyhnat z cesty.
Pes vstal a přesunul se na kraj silnice, ale neutekl.
Zdravotní bratr se vrátil, zrovna když nastoupil do auta, pes se vrátil na své místo.
Jana Fabiánová promluvila o svém osobním životě: Herečka přiznala, že přemýšlí o svatbě se svým partnerem
Nejmladší dcera Jeana-Paula Belmonda se narodila, když mu bylo 70 let: "Podrobnosti o životě jeho dcery"
Vendula se pochlubila svým manželem: “ Josef přebaloval Josefa. Má ze syna radost”
Tájemství letu 914: Letadlo přistálo 37 let po vzletu
Lidé byli překvapeni, pak se stejný zdravotní bratr odvážil ven a přistoupil k psovi.
Neutekl, ale ani ho k sobě nepustil.
Jen vstal a šel ke křoví a rozhlížel se kolem, jako by se chtěl podívat, jestli ho ten muž nesleduje.
Zdravotní bratr se najednou zastavil a začal volat kolegy.
Když tým přiběhl, uviděli staršího muže ležet v bezvědomí poblíž keřů.
Viděli, že je v bezvědomí a necítí se dobře.
Muž byl naložen do auta a převezen do nemocnice.
Pes běžel za ním.
Nemocnice u muže diagnostikovala mrtvici.
Ukázalo se, že muž šel na procházku se psem, udělalo se mu špatně a zkolaboval.
Nebýt psa, který auto zastavil, muže by se nepodařilo zachránit.
Celou tu dobu žil pes za zdmi nemocnice.
Manželka majitele si ho nemohla vzít domů.
Bránil se, oháněl se, dokonce i vrčel.
Syn páru ho dokázal ochočit, posadit do auta a odvézt domů.
Uběhlo ale jen pár hodin a pes se vrátil do nemocnice.
Ošetřující personál byl potěšen psí věrností.
Byl nakrmený, pohladil a uklidnil.
Pacientova žena se pokořila a svému věrnému kamarádovi každý den nosila jídlo.
Když muže převezli z jednotky intenzivní péče na běžný pokoj, lékaři mu návštěvu povolili.
Hlavní lékař všechny přemluvil a ten ustoupil, pes směl na oddělení.
Všichni byli šťastní.
Pes kňučel a hladil, majitel plakal a hladil svého věrného kamaráda, plakal i ošetřující personál.
Od té doby se muž uzdravoval rychleji.
Často přicházel k oknu a díval se ven, mluvil se psem, snažil se jít co nejdříve ven za kamarádem.
Taková věrnost a láska potěšila každého!
Zdroj: laykni.com
Dříve jsme psali: “Musím pracovat, důchod by mi nestačil”: Mária Dolanská otevřeně. Kde v současné době pracuje
