Říká se, že papír pohltí všechno.
Dá se věřit tomu, co se roky muselo skrývat před příbuznými a přáteli.
Před měsícem zemřel můj otec.
Po večeři na rozloučenou jsem prošla jeho věci, chtěla jsem si vzít něco na památku.
Pamatuji si, že mě jako dítě učil kreslit, byl to on, kdo mi dal mé první barvy a můj stojan.
Táta často sám sedával u plátna.
Dělal abstraktní obrazy a uvolňoval své emoce.
To je to, co teď dělám.
Našla jsem jeho štětce, barvy a tužky v malířském koutku mého táty.
A pod hromadou malých náčrtů byl opotřebovaný starý sešit.
Otevřela jsem ho v domnění, že do ní kreslí táta.
Ale ukázalo se, že je to jeho deník.
Antonín Panenka přirovnal příběh své dcery k příběhu Anny Slováčkové: "Naše dcera měla to samé. Pak se to vrátilo a skončilo to špatně"
Hvězda Ordinace Markéta Planková přiznala rozchod s manželem: „Ano, je to pravda, už půl roku spolu nejsme"
Jak vypadají a co dělají děti účastníků ABBA?
Vyrobili první dávku papíru z padlých listů podle technologie vynalezené školákem
Zadržela jsem dech.
Jedna moje část mi řekla, že bych to neměla číst, jako by to mohlo pošpinit paměť mého otce.
Druhá část mě naopak povzbudila.
Vzdala jsem se a vzala si deník s sebou.
V otcově osobním deníku bylo mnoho jeho vzpomínek.
Našla jsem záznam o mých desátých narozeninách.
Táta napsal: "Naše buchtička milovala všechno!
Dali jsme Marušce kotě, o kterém snila.
Malá plakala štěstím a pevně mě objímala."
Četla jsem každý další příspěvek mého otce a do očí se mi draly slzy.
Měla jsem pocit, jako bych všechny ty emoce znovu prožívala.
Dlouhé zimní večery jsem trávila s deníkem mého otce.
Jako bych díky tomu deníku žila jiný život.
Jednoho dne jsem ale narazila na záznam, který mi ukázal, že o svém otci nevím všechno.
Bylo to v den mých 18. narozenin.
Táta napsal: "Dnes má Maruška 18. narozeniny.
A já nevím, co bych měl dělat.
Chci jí říct pravdu, chci, aby věděla, kdo je její otec.
Ale jak se dát dohromady?
Bojím se že moje žena bude proti."
Holka pokračovala další den: "Dovolená se vydařila!
Maruška šla se svými přáteli do kavárny a pak na karaoke.
Říkala, že se dobře bavila.
Stále jsem se k ní nemohl přiznat."
Zase jsem se rozbrečela.
Čtení tátova deníku se změnilo v pátrání po jeho tajemství.
Četla jsem dál a dál, dokud jsem nenarazil na stejný záznam: "Dnes jsem se setkal s Maruškou.
Chtěl vědět, jak se ji vede.
Snažil se přesvědčit, abych jí ho představil.
Ale odmítl jsem.
Nejsem na to připraven.
Vím, že moje dcera dříve nebo později zjistí, že nejsem její biologický otec, ale teď ne.
Někdy se přistihnu, jak si říkám, že se mi nic z toho nestalo.
Nebyla to žena, kterou jsem miloval, kdo mě podvedl s mým nejlepším přítelem.
Nebyl to on, kdo přede mnou klečel, prosil o odpuštění a říkal mi, že není on sám.
A nebyl to on, kdo se mnou šel do nemocnice na test otcovství, který potvrdil mé obavy.
Moje milá Maruško, moje buchta!
Kdybys jen věděla, jak moc tě miluji!
Nenávidím se za to, že jsem ti doteď nedokázal říct pravdu.
Tvé matce jsem odpustil, jsem stále s ní a svého rozhodnutí nelituji.
Ale můžeš mi odpustit, když znáš pravdu?"
Páska se znovu odstřihla.
Stejně tak život mého otce.
Bylo mu pouhých 53 let.
Znovu a znovu jsem četla tu pásku, abych pochopila, co se stalo.
Nevěděla jsem, co mám dělat.
Vůbec jsem nechtěla vědět, kdo je můj biologický otec.
Ale byla jsem si jistá, že můj skutečný táta by mi to dříve nebo později řekl.
Prostě neměl čas.
Můj milovaný tatínek mi dal to nejlepší dětství a já jsem poznávala sama sebe a stávala se moudřejší kolem něj.
Je mi líto, že žil tolik let, kdy sám sebe mučil.
Doufám, že je tam v nebi v bezpečí a šťastný.
Vždycky tu pro něj budu, tati!
Zdroj: takprosto.cc
Dříve jsme psali: Před téměř 25 lety porodila sedm dětí a její manžel ji okamžitě opustil: jak ona a její děti vypadají dnes
