Hrdinka dnešního příběhu Julia se ocitla ve složité situaci, ve které musela jednat rychle a rozhodně.
"Můj otec zemřel, když mi bylo 10 let.
Naše rodina si nikdy nežila dobře, ale když můj otec odešel, bylo to mnohem horší.
Moje máma nesla ztrátu těžce a já jsem se snažila co nejlépe ji podpořit.
Začala jsem pracovat jako teenager, abych nějak pomohla naší rodině.
Nejdřív jsem jen rozdávala letáky a později jsem zkusila sehnat práci číšnice v kavárně.
S mým studiem to nebylo moc dobré.
Moje myšlenky na matku mi překážely, protože její psychický stav začínal ovlivňovat i můj fyzický.
Nějak jsem dokončila školu a dostala práci v místním baru.
Musela jsem tvrdě pracovat, ale dostala jsem tam dobré tipy.
Velmi často jsem brala večerní směny.
Moc jsem toho nenaspala, ale dostala jsem víc peněz, a to bylo dobře.
Krystyna Pyszková tvrdě pracuje: Modelka ukázala fotky pořízené v poušti
Tereza Brodská změnila image: "Úplně jsem se s tím seriálem Wednesday sžila"
Dvojí život Rudolfa Hrušínského ml.: Manželka právnička, tři děti a přítelkyně Helena
"Vlasy nejsou zuby, rychle dorostou": Neúspěšné srážky od křivých kadeřníků
Takže jsem pracovala celé dva roky.
Moje matka se postupně zlepšovala.
Začala se častěji usmívat a těšit se z nejrůznějších maličkostí.
Snažila jsem se ji potěšit, občas jí kupovala sladkosti a jiné dárky.
Ale hluboko uvnitř jsem se opravdu chtěla dostat z této jámy.
Snila jsem o tom, že se vzdělám a najdu si slušnou práci.
Jednoho večera přišel do baru, kde pracuji, velmi smutný mladý muž.
Bylo zřejmé, že byl v depresi.
Obsluhovala jsem jeho stůl a pozorovala ho.
Objednal si jen silné nápoje a vyprázdnil sklenici za sklenicí.
V jednu chvíli se začal chovat násilně.
Když byl příliš mnoho, ostraha vykopla opilého hosta ze dveří.
Nedokázal ale udělat ani krok a zhroutil se na nejbližší lavičku.
Moje směna právě skončila, tak jsem se rozhodla, že muži pomůžu dostat se domů.
Venku pršelo a když by tam celou noc ležel, snadno by onemocněl.
Jen mi ho bylo líto, nebo co.
Všichni se mu vyhýbali, jako by představoval nějaké nebezpečí.
Ale cítila jsem, že tento muž přišel do baru z nějakého důvodu.
Neměl u sebe nic kromě vybitého telefonu.
Nevěděla jsem, jak se jmenuje, ani kde bydlí.
Tak jsem se rozhodla, že si musím zavolat taxíka a odvézt ho do mého domu.
Maminka v tu dobu už spala, takže by sotva slyšela, že je v domě někdo cizí.
Když taxikář přijel, nejprve opilce odmítal vzít do auta.
Musela jsem mu zaplatit a ujistit ho, že to bude v pořádku.
Pomohl mi dostat cizince do auta a rychle nás přivedl k domu.
Naštěstí bydlím v prvním patře.
Nějak jsme se dostali do bytu: muž nabyl vědomí, ale stále nevěděl, co se s ním děje.
Když jsem se probudila, nikdo nebyl doma.
Tajemný cizinec zanechal vzkaz: "Žádná slova nestačí k vyjádření mé vděčnosti. Je mi líto, co se stalo.
Nechtěl jsem tě vyděsit ani urazit.
Obvykle taky nepiju. Jen jsem se snažil utopit můj smutek."
Řekla jsem o tom své matce.
Řekla, že bylo ode mě lehkomyslné přivést domů muže, kterého neznám.
Ale co se udělalo, stalo se.
O pár dní později zaklepal na dveře kurýr.
Přinesl kytici nádherných květin s poznámkou: "Neznám vaše jméno, ale opravdu vám chci poděkovat. Nechtěla byste se ke mně připojit na šálek kávy?"
Dále byla napsána adresa kavárny, kam občas zajdu, a také čas a datum.
Nevím proč, ale chtěla jsem o tom muži vědět víc.
Šla jsem do kavárny a potkali jsme se.
Ukázalo se, že tajný cizinec se jmenoval Michail a nedávno ztratil svého otce.
Měl autonehodu a lékaři ho nedokázali zachránit.
Míša dříve pracoval ve firmě svého táty.
Nyní se ale stane jejím ředitelem a zdědí celé jmění svého otce.
Věděla jsem přesně, jak se Michael cítí, protože jsem si tím sama procházela.
Chtěla jsem Míšu podpořit a mluvili jsme častěji.
Viděla jsem, že se mu líbím, ale nikdy jsem neměla žádný vztah, takže jsem nevěděla, jak se chovat.
V určité chvíli vzal Míša vše do svých rukou a jednoduše mi navrhl: "Je to, jako bys sestoupila z nebe a stala se mým andělem strážným. Nechci tě ztratit."
Vyplakala jsem slzy radosti.
Ani jsem si nedokázala představit, jak obyčejná touha pomoci dopadne."
Zdroj: takprosto.cc
Dříve jsme psali: "DOSLOVA NEMĚL ENERGII POKRAČOVAT V CESTĚ": PO ULICÍCH SE POTULOVAL PES BEZ DOMOVA A UŽ NEDOUFAL, ŽE BUDE ZACHRÁNĚN
