Za to, že mě vychovala vlastní silou, že mě vždy miluje a podporuje.
Za to, že mě chránila a ukázala trpělivost. Ale teď se bojím.
Nakonec s největší pravděpodobností budu muset požádat o odpuštění. Za to, že jsem ji poslala na pečovatelský dům.
Můj otec nás opustil, když mi byly tři roky.
Přesto se moje matka snažila, aby mě poskytla bezstarostné dětství.
Byla jsem obklopena láskou a péčí.
Podporovala mě, pomáhala mi v dospívání a chránila mě před vlivem různých společností.
Stalo se, že když mi bylo 17, potkala jsem chlapce.
Zamilovala jsem se a po chvíli jsem si uvědomila, že čekám dítě.
Jeho otec ho okamžitě odmítl a do mého života už nikdy nevstoupil.
Šíleně jsem se bála, když jsem se přiblížila své matce se zprávou o vnukovi.
Syn se rozhodl darovat matce mixér a sadu nádobí: "Tenhle haraburdí daruj své ženě, a mně kupte zájezd k moři"
Šťastná trojnásobná matka Agáta Hanychová promluvila o porodu: "Porod byl normální"
Retrívr Hugo zpíval duet s Lucianem Pavarottim
Jak se zbavit nepříjemného zápachu v mrazáku: velmi jednoduché rady
Ale místo úsudku a křiku jsem zaslechl: "To je v pořádku, zlatíčko."
Do naší rodiny tak přišel malý Honza. Během studia mi s ním máma hodně pomáhala.
Seděla s ním a dávala mi rady, jak zacházet s dítětem.
Bohužel kvůli tomu moje máma ztratila dobrou práci a muže, kterého milovala.
Zjevně nebyl nadšený, že se mu tolik pozornosti věnuje, a nechtěl být jeho konkurencí.
Ale moje matka měla v té době jen 41 let a byla to velmi atraktivní žena.
Navzdory všem těžkostem na mě nikdy nemluvila ani mi nevytýkala moje selhání.
Nejdůležitější pro ni bylo blaho mé a Honzy.
Díky ní jsem mohla dokončit studium a najít si práci.
A brzy jsem potkala svého budoucího manžela.
Po svatbě jsme se přestěhovali do jiného města.
Od té doby uplynulo dvacet let a já jí stále děkuji.
Nedávno jsem zjistila, že moje matka byla velmi nemocná.
Přestala mě poznávat, nebo se naopak zeptala, kde jsem byla celý den, i když jsem byla z domu jen 10 minut.
Téměř okamžitě jsem si vzala dovolenou a nastěhovala se ke své matce.
Začala velmi tvrdá rutina.
Starala jsem se o ni.
Krmila ji, zatímco zírala do prázdna, pomáhala kolem domu a zajišťovala, aby měla vše, co potřebovala.
Bylo velmi bolestivé vidět, jak se milovaná osoba stala obětí času.
Kvůli progresi jejího stavu jsem nemohla běžet ani běžně skladovat.
Musela se o ni starat jako o dítě.
Musela jsem se vzdát své práce.
A můj manžel není moc šťastný, že jsem odešla, vlastně také od své rodiny.
Nerada to přiznávám, ale v této krátké době jsem velmi unavená.
Najednou jsem přísahala, že tu budu pro svou matku v době její nouze.
I když jsem nyní v klidu se svým svědomím, každý den mě navštěvují myšlenky na specializované internátní zařízení.
Každý den se k tomuto rozhodnutí přibližuji, i když se ho vědomě snažím oddálit.
Na druhou stranu si uvědomuji, že toto je nejpřijatelnější cesta ven.
Jsem velmi unavená a vidět svou matku v tomto stavu, bdít nad jejím dnem i nocí, je pro mě příliš mnoho.
Co mám dělat? Jak to udělat?
Koneckonců to není zrada, ale mám pocit, že porušuji nevyslovené pravidlo.
Zdroj: takprosto.cc
Dříve jsme psali: PRÝ SE CHYSTÁ PŘED OLTÁŘ: JE ZNÁMO, ZDA MAROŠ KRAMÁR POTVRDIL SPEKULACE O SVATBĚ
Připomínáme: DOMÁCÍ MAZLÍČCI, KTEŘÍ NENECHAJÍ SVÉ MAJITELE ODPOČÍVAT A PRAVIDELNĚ JE DĚSÍ: CO JE S NIMI
