"Zavolal mi malý chlapec z onoho světa a požádal mě, abych zachránil jeho matku. Jsem doktor. Za ta léta jsem ve své praxi měl nejrůznější příběhy"

Byla zachráněna, ale jak se ukázalo později, chlapec Maxim, který mi volal, byl pohřben.

Jsem lékař.

V průběhu let se v mé praxi staly různé příběhy.

Byly smutné, šťastné a zábavné.

Ale jeden z nich, možná nejpřekvapivější, je pro mě obzvlášť nezapomenutelný.

Tento příběh se stal na úsvitu mé kariéry, na začátku 80. let.

Právě jsem absolvoval lékařskou školu a byl přidělen na vesnickou kliniku.

Očekával jsem, že uvidím ošumělý starý dům, ale ocitl jsem se v novém, nově postaveném zdravotnickém zařízení.

Zaměstnanci mě velmi laskavě pozdravili.

Byl jsem šťastný!

Na prvním týdnu práce nebylo nic pozoruhodného, ​​i když jsem pacienty musel navštěvovat až do pozdních nočních hodin.

V pátek jsem se rozhodl přijít do práce dříve než obvykle.

Chtěl jsem si dát pořádek do pořádku, pokud mě nikdo nerozptyluje.

Než začala recepce, zbývala ještě celá hodina, takže sestra Marina ještě nedorazila.

Ale když jsem pokračoval ve své práci, telefon nečekaně zazvonil.

Zvedl jsem telefon a zaslechl chlapecký hlas: Pane Pavle, moje matka je nemocná! Rabočaja ulice, 11. Pojďte rychle! - Co je s tvou matkou? - zeptal jsem se. - Umírá! - chlapec odpověděl, ale trochu tišeji.

- Proč umírá? Co se jí děje? Zavolej sanitku! - Měl jsem obavy. - Nikdo není doma, jen já. A moje malá sestra ještě nepřišla, odpověděl chlapec, sotva slyšitelný.

V tu chvíli bylo spojení přerušeno.

Rychle jsem si oblékl župan a spěchal na adresu, kterou chlapec zavolal.

O patnáct minut později jsem tam už byl.

Dveře domu byly otevřené.

Hlasitě jsem se zeptal: - Zavolali jste lékaře? - Ale nedostal jsem odpověď.

Vešel jsem dovnitř a uviděl v místnosti ženu.

Ležela přes postel a hlavu měla mírně zavěšenou.

Její mrtvá bledá tvář byla skryta pod rozcuchanými tmavými vlasy.

Vzal jsem ji za ruku; její kůže byla velmi studená, ale přesto jsem cítil slabé pulzování.

Na podlaze ležela prázdná láhev pilulek.

Všechno nasvědčovalo tomu, že žena užila smrtelnou dávku léků.

Nikdy předtím jsem nemusel čelit sebevraždě.

Počítal jsem sekundy.

Na nočním stolku v rohu jsem viděl telefon a zavolal sanitku.

Během čekání na sanitku jsem mohl poskytnout první pomoc.

Sanitka dorazila poměrně rychle.

Řekl jsem lékařům, že žena přepočítala dávku svých léků, uvědomila si to včas a měla čas mi zavolat.

Udělal jsem to proto, aby nebyla poslána do psychiatrické léčebny a nebyla zapsána do psychiatrického registru - to byl krátký rozhovor se sebevraždami.

Když byla žena vynášena z domu na nosítkách, kolem auta se už shromáždil dav zvědavých sousedů. - Doktore, co se jí děje? - Stařenka se zeptala: Je opravdu mrtvá? - Zotaví se! - řekl jsem sebevědomě.

Stařena si povzdechla - Není to, pokud ho k sobě nepřivolá Maxim. Její syn se utopil. Brzy to bude měsíc od pohřeb. - Ale má další děti. Chlapce a děvče, odpověděl jsem.

Babička zavrtěla hlavou: - Už nemá žádné děti, byl sám.

To je novinka. Kdo mi tehdy volal? O jaké mladší sestře ten chlapec mluvil?

Čas si myslet, že nemám, a spěchal jsem na kliniku, protože za pět minut začal přijímat. Marina šplíchla rukama: - Pane Pavle, kde mizíte? Už jsem se bála, jestli se něco nestalo!

Vyprávěl jsem jí nádherný příběh, který se mi dnes ráno stal. - Znám rodinu - řekla smutně Marina. - Ta žena se jmenuje Lidia, je velmi milá. S manželem dlouho neměli děti.

A když porodili Maxima, oprášili ho.

A proč pro ně takový zármutek ztratit své jediné dítě? - hlas sestry se zachvěl.

Pak se na mě Marina zamyšleně podívala a zeptala se: - Jedné věci prostě nerozumím. Jak je možné, že byste mohli zavolat, pokud naše klinika není připojena k telefonní ústředně? - Jak to není připojeno? - Díval jsem se na Marinu zmateně, - tady je telefon.

Sestra zvedla stroj a teprve poté jsem si všiml, že nemá jediný drát.

Byl jsem zmatený.

Takže mrtvý chlapec mi zavolal na telefon, který nefungoval?

Je čas, abych sám navštívil lékaře?

Koneckonců, celá ta věc je přinejmenším zvláštní.

Ale došlo k hovoru, osobně jsem s chlapcem mluvil!

Celý den jsem přemýšlel a po práci jsem šel do nemocnice zjistit zdravotní stav Lidie.

Ta žena byla lepší, vzpamatovala se a já jsem ji dokonce mohl navštívit.

Její manžel byl s ní v místnosti. - Doktore, moc vám děkuji! - řekl muž, - kdyby nebylo vás, moje Lidie už nebyla - pevně mi potřásl rukou.

A žena lhostejně a vzdáleně pohlédla z okna. - Jak jsi přišel k nám domů? - zeptala se mě tiše nezáživným hlasem.

Řekl jsem jí o neobvyklém volání. Po její bledé tváři stékala slza - byl to Maxim, který mě zachránil.

Vzal jsem tu ženu za ruku - Podívejte, váš syn chce, abyste žila! Jinak by mi nezavolal. Bojujte za vzpomínku! Možná budete mít více dětí, protože mi řekl o sestřičce, která ještě nepřišla.

Ale žena zavrtěla hlavou: Ne, lékaři řekli, že teď už nikdy nebudu mít děti.

Lidia se odvrátila a rozplakala se.

Odešel jsem z místnosti, skoro jsem se rozplakal. Nikdy jsem Lidii nenavštívil, protože se mi zdálo, že není velmi ráda, že mě vidím.

Ale tento smutný příběh dlouho neopouštěl mou mysl.

Z nějakého důvodu jsem k těmto lidem cítil.

Později jsem se dozvěděl, že se Lidie a její manžel někam přestěhovali.

Uplynulo pět let.

Jednou v zimě, během schůzky, do mé kanceláře zaklepal. - Ano,- odpověděl jsem a k mému překvapení jsem viděl Lidii a jejího manžela ve dveřích.

Žena vypadala velmi odlišně od toho, kdy jsem ji viděl naposledy.

Viditelně se zlepšila, její tvář zářila úsměvem.

Lidia ji jednou rukou hladila břicho, zatímco druhé drželo asi pětiletou holčičku. - Seznamte se s doktorem. Toto je naše dcera Olga.

Dívka se schovala za Lidinu sukni.

Ženské oči zářily štěstím.

Přišla mi poděkovat za záchranu života.

- Kdyby nebylo vás, nebyla bych tak šťastná jako teď. Vaše slova se dotkla mého srdce, a když jsem se odhlásila, šli jsme s manželem do sirotčince. Olenka stála na verandě a čekala na nás. V tu chvíli jsem pochopil, proč mě Maxim nenechal zemřít. A pak se stal zázrak - Lidie mi kývla na břicho.

Od té doby uplynulo mnoho let, ale dodnes často myslím na toho chlapce, který mě nějakým mystickým způsobem kontaktoval z onoho světa.

Zajímalo by mě, proč si mě vybral jako svého asistenta.

Zdroj: facebook.com

Dříve jsme psali: "UŽ ŽÁDNÉ OMEZENÍ": ANNA SLOVÁČKOVÁ VYSTOUPÍ SE SVÝM OTCEM FELIXEM SLOVÁČKEM. PROČ ZPĚVAČKA NEPLÁNUJE DOVOLENOU V ZAHRANIČÍ

Připomínáme: “MÝM NOVÝM DOMOVEM BUDE PLZEŇSKÝ ALCATRAZ,“ LUCIE KŘÍŽKOVÁ S MANŽELEM A DĚTMI SI UŽÍVAJÍ POSLEDNÍ SPOLEČNÉ CHVÍLE