Byl to velmi krásný a chytrý pes. Pes byl vychován jako ochránce svého majitele a byl to hodný a láskyplný pes.
Zbožňovali jsme ho.
Majitel pečlivě sledoval jeho zdraví a obecně jsme ho viděli dost často.
To ucho mu onemocní, to oči. Pak je třeba ostříhat drápy. Pak je třeba provést očkování.
Pak prostě přišli na návštěvu.
A měl zajímavý zvyk: když dostaval injekci nebo měl nepříjemné procedury - opatrně bral zuby kalhoty lékaře nebo majitele a držel je až do konce procedury.
Ale ve 14. roce života byla mu diagnostikována rakovina. Téměř 2 roky se náš personál a majitel psa bojovali s onemocněním, a každý den si bral do zubů pak kalhoty, pak rukáv.
Ale rakovina je rakovina...
6:00 hovor
"Weiss už nevstává a vyje, kroutí očima".
Slyším v trubce jeho vytí. Posílám kolegu k nim domů. Kapačky, léky proti bolesti, krevní testy.
"Syn mi zavolal a řekl mi, abych šla do porodnice, prý se mi narodila vnučka, ale když jsem tam šla, ukázalo se, že je tu ještě jedno překvapení"
Silvie Marková si vyzvedla ocenění místo Hany Mačiuchové: Diváci zdůraznili podobnost dvou sester
Petra Špalková promluvila o důvodech rozvodu s prvním manželem: "Rozhodla jsem se něco s tím dělat a hledala odborníka"
"Jako otec jsem pro ni chtěl jen to nejlepší": Proroctví otce Ivety Bartošové se splnilo. Před čím Karel Bartoš svou dceru varoval
Kolegyně se vrací bledá a v slzách. Testujeme v laboratoři na cito. Po 2 hodinách dostaneme výsledek... Už nebude žít dlouho.
18: 00 opět hovor a dlouhý rozhovor s majitelem.
"Už se nemůžu dívat, jak trpí bolestí. Hodinu po injekci se znovu začal výt. Přivedu ho k vám, aby utratit"...
Řekl majiteli, že na ně čekám, položil jsem telefon a začal brečet, partnerka taky řve.
Přijel majitel psa s manželkou, nese Weisse v náručí, nemůžu se dívat na kdysi obrovského, mocného krasavce, který se proměnil v kostru.
Majitelé žádají o povolení, aby se nezúčastnili eutanazie a odešli na ulici a čekali na naše pozvání. Všechny orgány psa byly odmítnuty, jen silné srdce dál tlouklo.
Dali jsme intravenózní anestezii a on usnul, přestal výt, zmizí a křeče. Další dávka narkózy a srdce se poslušně vzdává. Weiss si povzdechl a tento povzdech se stává posledním.
"To je vše... říkám partnerce. Oba brečíme... Jdu volat majitele a vidím, jak přísný muž sedí u verandy a pláče. Říkám, že psu to nebolelo, že jen usnul".
Majitel děkuje, že jsme byli v tomto těžkém okamžiku s ním. Proklel se, že s ním nemohl být až do konce. Vzal Weisse, zabalil ho do deky a odešel.
Uběhlo pár týdnů. Přišel mladý pár s dvouměsíčním štěnětem německého ovčáka na očkování.
Ten kluk je vážně vyděšený. Uklidnil jsem ho. Zatímco štěně čekalo na injekci, přitiskl se a vzal mě zuby za rukáv.
Začínám brečet...Ahoj Vaško, chyběl jsem.
Zdroj: facebook.com
Dříve jsme psali: „NĚKDY JE POTŘEBA PŘED CHYBAMI TOHO DRUHÉHO PŘIVŘÍT OČI”: ALEŠ HÁMA S MANŽELKOU SLAVÍ 20 LET
