Babička Anna byla ve stodole a neviděla přijíždějící auto, jen zaslechla bouchnutí dveří a jak auto odjelo.
„Kdopak to tam bude“ pomyslela si babička a šla se podívat. Když vyšla k bráně, uviděla malou holčičku.
Vnučka stála u plotu a držela se za něj.
- No, Jirka je pitomec, hodil sem dítě a odjel. Alespoň o to mohl říct. – řekla babička Anna a vzala svou vnučku domu.
Večer se dědeček Petr vrátil z pole a když viděl svou vnučku, zeptal se:
- Copak? Jirka přijel?
- No jasně, přijel. Hodil Dášeňku pod plot a odjel zpět. Lidé mají pravdu, když říkají, že nikdo kromě matky nepotřebuje dítě. Co se to s mládeží děje?
Dlouho ještě řešili současnou morálku, a až byla tma, tak šli spát.
Postupem času prarodiče vychovali svou vnučku, jak nejlépe mohli. Svým způsobem, starým způsobem. Naučili respektovat lidi, milovat přírodu a jak správně hospodařit.
Dáša rychle vyrostla a stala se dobrým pomocníkem pro babičku a dědečka.
Babička Anička a dědeček Petr se nemohli nabažit pohledu na svou vnučku, celá svoje matka, pořad se snažila s čímkoliv pomoci.
I když jejich dcera byla pryč, stále na ni měly jen ty nejlepší vzpomínky.
Podívej, říkala babička dědovi, brzy dokončí školu a už z ní bude nevěsta.
Agáta Hanychová je prý zase těhotná. Je známo, co modelka řekla: "Bali vám změní život"
Záporák z Ordinace v růžové zahradě o nejtěžších chvílích v životě: Nečekaný odchod jeho starší sestry
Devatenáct lidi, kterých sama genetika udělala výjimečnými
Největší psi na světě: deset neuvěřitelně velkých plemen
Jednoho večera zahájil dědeček Petr konverzaci.
- Babi, Dagmar se stala velkou, dokončuje školu s vyznamenáním, musela by studovat někde jinde, je chytrá, viď.
- Proč studovat? Přijde čas, vezme se s někým a bude žít poblíž nás.
- Ne, takhle to nepůjde. Nyní jsou jiné časy. Bez vzdělání nikam.
"Máš pravdu," souhlasila Babička Anna.
Vytáhly poslední peníze, které si šetřily na pohřeb, a poslaly vnučku do města, aby se tam učila.
Dagmar šla studovat ekonomiku, promovala s vyznamenáním a vrátila se na vesnici. Město ji nenadchlo.
Byly prarodiče potěšeni jejím návratem a tím, že na ně nezapomněla.
Dagmar se rozhodla postavit vesnici a začít se věnovat zemědělství. Dostala pozemek, úvěr, najala lidi. Postavila si dobrou farmu a koupila krávy.
Ve skutečnosti ale nebylo dost lidí, a tak napsala inzerát s tím, že potřebuje lidi. Slíbila, že dobře zaplatí a poskytne bydlení.
Moc zájemců ale nebylo. Ale objevil se jeden muž. Špinavý, zarostlý, v roztrhaném oblečení vypadal, že jeho život byl zničený.
Přišel za Dášeňkou a říkal, že je její otcem. Nežádal ji o nic, nepožádal ani o peníze, protože chápal, že nemůžu dítě opustit, a po dvaceti pěti letech prostě přijit a řeknout: „Odpusť mi.“
Pouze o jednu věc požádal otec, jelikož zůstal sám a nikdo ho nepotřeboval, tak doufal, že možná alespoň své dceře by nějak mohl pomoci, s nějakou práci.
Jirka to všechno říkal a brečel.
Dcera mu však odpustila, ale ne hned, po několika měsících.
Od té doby otec žije vedle své dcery, pomáhá, jak jen může, a bojí se jen jednoho, že opět zůstane sám.
Zdroj: Lavender.land
Mohlo by vás také zaujmout:„Možná je pro mě lepší nežít, babičko. Jen mě neposílej na internát, prosím tě. Máma mě nechce, táta taky ne. Musíš jít do nemocnice, slyšel jsem to“
