Babička Anna byla ve stodole a neviděla přijíždějící auto, jen zaslechla bouchnutí dveří a jak auto odjelo.

„Kdopak to tam bude“ pomyslela si babička a šla se podívat. Když vyšla k bráně, uviděla malou holčičku.

Vnučka stála u plotu a držela se za něj.

- No, Jirka je pitomec, hodil sem dítě a odjel. Alespoň o to mohl říct. – řekla babička Anna a vzala svou vnučku domu.

Večer se dědeček Petr vrátil z pole a když viděl svou vnučku, zeptal se:

- Copak? Jirka přijel?

- No jasně, přijel. Hodil Dášeňku pod plot a odjel zpět. Lidé mají pravdu, když říkají, že nikdo kromě matky nepotřebuje dítě. Co se to s mládeží děje?

Dlouho ještě řešili současnou morálku, a až byla tma, tak šli spát.

Postupem času prarodiče vychovali svou vnučku, jak nejlépe mohli. Svým způsobem, starým způsobem. Naučili respektovat lidi, milovat přírodu a jak správně hospodařit.

Dáša rychle vyrostla a stala se dobrým pomocníkem pro babičku a dědečka.

Babička Anička a dědeček Petr se nemohli nabažit pohledu na svou vnučku, celá svoje matka, pořad se snažila s čímkoliv pomoci. 

I když jejich dcera byla pryč, stále na ni měly jen ty nejlepší vzpomínky. 

Podívej, říkala babička dědovi, brzy dokončí školu a už z ní bude nevěsta.

Populární zprávy teď

Lidé nošení roušek už nepovažují za smysluplné: Roman Prymula zhodnotil, zda jde ještě o riziko

„Chtěla jsem se přiznat a neodvážila jsem se. Oklamala jsem tě, ty nejsi můj manžel“: upřímné vyznání ženy po mnoha letech

Lucie Benešová si z dětského domova v Plzni přivezla další dceru. Jak se rozhodla děcáku pomoct

Pátrání po dvanáctileté Nele z Vyškova skončilo: Je známo, jestli se podařilo dívku najít. Bylo-li tušení otce potvrzeno

Zobrazit více

Jednoho večera zahájil dědeček Petr konverzaci.

- Babi, Dagmar se stala velkou, dokončuje školu s vyznamenáním, musela by studovat někde jinde, je chytrá, viď.

- Proč studovat? Přijde čas, vezme se s někým a bude žít poblíž nás.

- Ne, takhle to nepůjde. Nyní jsou jiné časy. Bez vzdělání nikam.

"Máš pravdu," souhlasila Babička Anna.

Vytáhly poslední peníze, které si šetřily na pohřeb, a poslaly vnučku do města, aby se tam učila.

Dagmar šla studovat ekonomiku, promovala s vyznamenáním a vrátila se na vesnici. Město ji nenadchlo.

Byly prarodiče potěšeni jejím návratem a tím, že na ně nezapomněla.

Dagmar se rozhodla postavit vesnici a začít se věnovat zemědělství. Dostala pozemek, úvěr, najala lidi. Postavila si dobrou farmu a koupila krávy. 

Ve skutečnosti ale nebylo dost lidí, a tak napsala inzerát s tím, že potřebuje lidi. Slíbila, že dobře zaplatí a poskytne bydlení. 

Moc zájemců ale nebylo. Ale objevil se jeden muž. Špinavý, zarostlý, v roztrhaném oblečení vypadal, že jeho život byl zničený.

Přišel za Dášeňkou a říkal, že je její otcem. Nežádal ji o nic, nepožádal ani o peníze, protože chápal, že nemůžu dítě opustit, a po dvaceti pěti letech prostě přijit a řeknout: „Odpusť mi.“

Pouze o jednu věc požádal otec, jelikož zůstal sám a nikdo ho nepotřeboval, tak doufal, že možná alespoň své dceře by nějak mohl pomoci, s nějakou práci.

Jirka to všechno říkal a brečel. 

Dcera mu však odpustila, ale ne hned, po několika měsících.

Od té doby otec žije vedle své dcery, pomáhá, jak jen může, a bojí se jen jednoho, že opět zůstane sám.

Zdroj: Lavender.land

Mohlo by vás také zaujmout:„Možná je pro mě lepší nežít, babičko. Jen mě neposílej na internát, prosím tě. Máma mě nechce, táta taky ne. Musíš jít do nemocnice, slyšel jsem to“