“Moji rodiče se chtěli vrátit do mého života, jakmile jsem dostala byt”, pořad nechápe svůj osud Kateřina

Věděla jsem, že mě moji rodiče milují. Moji prarodiče mě vždycky hýčkali, a poslouchali mé touhy.  

Chtěla jsem tančit společenské tance a samozřejmě jsem to dostala. Jakékoliv hodiny, elitní škola – dělali všechno pro svou jedinou holku.  

Dědeček a babička žili v menším městečku, ale u jezera. Každé léto jsem jezdila za nimi, užívala si vodu, slunce – a myslela jsem si, že to tak bude celý život. 

Bohužel, život měl jiné plány.  

Všechno pokračovalo jako obvykle, ale v jednu chvíli se můj život prudce otočil. 

Máma otěhotněla. Nikdo to neočekával, všichni jí blahopřáli.  

Nyní se moje matka stala oblíbenou pro všechny. A když lékaři řekli, že bude chlapec, tak se všichni zbláznili. Zjistilo se, že otec už delší dobu snil o synovi. 

Foto: Snímek obrazovky: YouTube.com

Když se mi narodil můj mladší bratr, tak jsem se okamžitě stala dospělou „no tak, ty jsi přece už velká“.  

Celá jejich pozornost patřila mému bratrovi, všechna laskavá slova, všechno teplo.  

Necítila jsem se ve svém talíři, a moje dospívání jen mi přidávalo další problémy.  

Bylo mi řečeno, že bych měla zvládat sama školu, a navíc pomáhat i doma. 

Zapomněl jsem na svoje koníčky a přátele. Stála se ze mě chůva, kuchařka, psycholožka pro moji matku, a vždy jsem mohla za všechno.  

Babička a děda se na to podívali – a vzali mě k sobě. A včas, jinak bych se brzy zbláznila.  

Bydlela jsem s prarodiči osm let. Tam jsem dokončila školu a nastoupila na univerzitu. 

Maminka a tatínkem během těchto osmi let zavolali do Oděsy jenom dvakrát. Dvakrát!!!  

Rodiče na mě úplně zapomněli, nakreslili si obrázek, že je se mnou všechno v pořádku, a párkrát se přesvědčili, že nic nepotřebuji.  

Foto: Snímek obrazovky: YouTube.com

S babičkou jsme nežili až tak dobře. Děda byl vážně nemocný.  

Stala jsem se pro babičku oporou a seděla jsem s ním.  

Musela jsem stihat, jak pracovat, tak i studovat.  

Šetřili jsme dokonce na jídle, abychom měli dost na léky.  

Později babička také onemocněla. A musela jsem se o všechno starat jenom já – jak o péči, tak i o léky.  

Bohužel, babička rychle odešla za dědečkem. Nechala na mně závěť. 

Foto: Snímek obrazovky: YouTube.com

Ať už má pravdu nebo ne, každý si myslí něco jiného. Máma je pobouřená, proč polovina nebyla odkázána bratrovi.  

Já si myslím, že když to byl babiččin byt, tak je na ní, jak se rozhodne. 

Ale máma s tátou se hned objevili. 

Žádají prodat byt a rozdělit peníze na půl: malý bratr potřebuje samostatný dům.  

Já chci i nadále žít tam, kde jsem byla do teď, tam kde mě milovali. A tam kde jsou babiččiny věci.  

Proto s bytem nic dělat nebudu, i když moje matka lítá kolem právníků v naději, že zpochybní závěť. 
 
Jsem urážená: proč já, která se trápila bez rodičů? Proč se zrovna na mě nahromadily všechny zodpovědnosti za péči? A teď ještě stále dlužím tomu cizímu chlapcovi?