Asi desetiletý chlapec třásl se zimou, stojící naboso u výlohy obchodu s obuví a podíval se nepřetržitě na teplé boty. Jedna dáma k němu přistoupila a zeptala se:
– Můj malý příteli, na co se díváš s takovým zájmem za tímto sklem? Na co si myslíš?
– Žádám Boha, aby mi dal páru bot, – odpověděl malý kluk.
Dáma vzala dítě za ruku a šla s ním do obchodu. Požádala prodejce, aby přinesl šest párů dětských ponožek a zeptala se, zda by mohl přinést umyvadlo s teplou vodou a ručník. Zaměstnanec přinesl všechno, co se ho paní poprosila. Vedla chlapce do zadní části obchodu, sundala si rukavice, umyla nohy dítěte a vysušila je ručníkem. Prodavač přinesl ponožky. Dáma natáhla jeden pár na nohy dítěte, pak zkusila a koupila mu boty, požádala, aby prodavač zabalil zbytek ponožek a dala je chlapci. Pak pohladila jeho hlavu a řekla:
– Nyní se určitě cítíš mnohem lépe.
Otočila se k odchodu. V tomto okamžiku se chlapec dotkl její ruky a při pohledu na ni se slzami v očích se zeptal:
– Jste manželka Boží?
