Dědeček chtěl pro tyto malé děti udělat dobrý skutek. Rozhodl se, že si pro ně splete teplé klobouky. Problém byl v tom, že se nikdy pletl. Problémy však nikdy nezastavily Eda. V námořnictvu sloužil jako inženýr.
Proto věděl, že se určitě naučí plést. Bylo potřeba jen najít někoho, kdo by mu ukázal, jak to udělat. Potom se Mosley obrátil ke své dceři, která věděla, jak se plést. Dcera byla překvapena touhou staršího otce, ale ukázala mu, jak na to.
Ed strávil tři hodiny na prvním klobouku. S každým novým však pletl rychleji a rychleji. Brzy se Mosley dostal za hodinu a půl k výrobě malého klobouku. Celkově byl bývalý námořník schopen uvázat padesát klobouků.
Po nějaké době mu začali pomáhat další starší lidé, kteří žili v pečovatelském domě. Celkem tři sta klobouků.
Ale Ed Mosley se tam nezastaví. I když má příležitost, plánuje šít třicet čepic denně.
Jak se říká, žijte století, učte se století.
Rodiče předčasně narozených dětí někdy přijdou k Edovi, aby poděkovali dědovi za laskavost.
