V roce 1994 se Prosperi, který se dříve věnoval všestranným závodům, rozhodl na radu svého přítele zúčastnit se 250kilometrového maratonu Sand Ultra Marathon v Marokánské poušti.
Tento jedinečný a náročný závod trval šest dní a skvěle trénovaný Mauro měl všechny šance na vítězství.
Osud tomu však chtěl jinak.
Vše šlo dobře a čtvrtý den Prosperi úspěšně odstartoval s ostatními maratonci. Běžel čtvrtý a opravdu se chtěl dostat před první běžce.
Na tuto etapu bylo vyhrazeno celkem 36 hodin a ti, kteří tuto dobu nedodrželi, byli vyřazeni.
Najednou se v poušti zvedl vítr, který zesílil a rychle se změnil ve skutečnou písečnou bouři.
Mauro kvůli písku, který na něj letěl velkou rychlostí, a minimální viditelnosti nemohl běžet dál.
Rozhodl se přečkat písečnou bouři, která trvala celkem osm hodin.
Prosperi si zakryl obličej šátkem a schoval se v dunách, aby se vyhnul bolesti písku, který ho tloukl jako tisíce jehel.
Když bouře zeslábla, Mauro byl připraven pokračovat v cestě.
Vzal si mapu a kompas, ale zjistil, že špatné počasí změnilo terén natolik, že se v něm už nedá orientovat.
"Syn mi zavolal a řekl mi, abych šla do porodnice, prý se mi narodila vnučka, ale když jsem tam šla, ukázalo se, že je tu ještě jedno překvapení"
Lídr skupiny Chinaski a milovník cestování poslal svou rodinu na dovolenou a sám zůstal na letišti: Co zažil Michal Malátný
Vojta Dyk, který nerad mluví o svém soukromí, koupil ves: "Vůbec ani nechci, aby tam lidi jezdili"
"Ornella se ani po třech dětech rozhodně nemá za co stydět": Ornella Koktová zveřejnila novou fotku své postavy
Rozhodl se počkat na ostatní účastníky a následovat je do cíle. .
Ale nikdo tam nebyl.
Když 39letý muž vylezl na jednu z dun, viděl všude jen písek.
Ke konci druhého dne nad Prosperi téměř přeletěl vrtulník, ale pilot běžce neviděl.
Uvědomil si, že nemá smysl čekat na pomoc.
Na pouštní maraton byl dobře připraven a rozhodl se pokračovat v cestě.
Mohl chodit jen večer a ráno, kdy nepálilo slunce.
Cestou Mauro nacházel ještěrky a hady, které konzumoval syrové, aby získal nejen potravu, ale také vodu do krve.
Suché svačiny z batohu rychle došly.
Prosperi musel dokonce pít vlastní moč, ale i ta mu kvůli dehydrataci vyschla.
Muž si udržoval energii speciálními tabletami a užíval lék proti průjmu.
Mauro narazil na poustevnu dávno mrtvého muslimského starce, kde se rozhodl zůstat a snědl několik netopýrů.
Tam se na chvíli schoval, podíval se na neviditelnou rovinu a dokonce si zoufal.
Pak si maratonec vzpomněl na radu domorodých Tuaregů, kteří mu poradili, aby sledoval mraky na obloze vedoucí k nejbližší osadě.
Prosperi několik dní sledoval mraky a cestou chytal a jedl místní zvěř.
Osmého dne zázračně narazil na oázu a uhasil žízeň.
Později se Mauro ocitl poblíž berberského obydlí, kde se o něj postarali.
Místní policie ho poté odvezla na policejní stanici.
Pak byl rozpoznán vyhublý běžec, který zhubl šestnáct kilogramů.
Skončil v Alžírsku.
Mauro putoval pouští deset dní.
Dokonce se pokusil spáchat sebevraždu, ale krev se mu rychle srážela a nechtěla vyjít ze žil.
Sílu Prosperimu dodávala jen myšlenka na jeho ženu a tři děti. Dostal se domů s poškozenými játry. První tři měsíce jedl muž pouze tekutou stravu a zotavoval se asi dva roky. Později však absolvoval dalších osm maratonů a nejednou přiznal, že poušť je jeho vášní.
A právě ta málem připravila Maura o život.
Zdroj: lemurov
Dříve jsme psali: Na první pohled vypadá jako měkká deka: "Čtyřnohý přítel se umí dobře maskovat"
Připomínáme: Ztroskotané lodě, ztracené vesnice a zlověstné kameny hladu: Co prozradilo sucho v Evropě
