“Oči máš k tomu, abys uviděl co nejvíc zázraků, žij, jako bys měl v deseti vteřinách umřít.”
451 stupňů Fahrenheita
“Vemte léto do rukou, nalijte si pohár léta, malý pohárek samozřejmě, ten nejmenší doušek pro děti; pozvedněte pohár k vašim rtům a nechte léto proudit vašimi žilami.”
Pampeliškové víno
“Život nám dává vše. Poté si to bere zpět. Mládí, lásku, štěstí, přátele. Temnota nakonec vše pohltí. Ani jsme nepomysleli na to, že náš život můžeme zanechat jiným. Odkázat svůj vzhled, své mládí. Předat dál. Darovat.”
Sbohem léto
Knihy nejsou „skutečné“. Naštěstí nejsou. Můžete je zavřít, říci jim: „Počkej.“ Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to prostředí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé.
451 stupňů Fahrenheita
“Všichni jsme blbí, pořád dokola. Akorát jsme každý den blbí jinak. Dneska blbec nejsem, myslíme si. Už jsem se poučil. Včera jsem blbec byl, ale dnes ráno ne. A další den potom zjistíme, že ano, že i dneska jsme byli blbí. Myslím, že jediný způsob, jak dospět a někam to v tomhle světě dotáhnout, je přijmout fakt, že nejsme dokonalí, a žít podle toho.”
Ray Bradbury
