“Jasně, povídej,” odpověděla jsem. Kamarádka vytáhla z kabelky kudlu a vrazila mi ji do zad. Zkušenost s tím očividně již měla, protože hladce prošel mezi žebry. To byla metafora.

Řekla, že jsem egoistka a povalečka. Že si psaním nikdy nevydělám dost na živobytí. Že se v naší firmě nikomu nelíbí můj přítel. A ještě že nemám dobrý účes. Takový sestřih prý nesedí lidem s velkou čelistí. (Cože?) Nevěděla jsem, co jí na to říct. Snažila jsem se popadnout dech, ale dívala jsem se jako raněné zvíře na lovce.

Kamarádka odsunula můj talíř s nedojedeným fajitas a položila svoji ruku na moji. “Kdo jiný ti řekne pravdu? Jen já. Ostatní ti ze slušnosti jen lichotí.” Ve dvaceti jsem byla tak hloupá. Uvěřila jsem tomu.

Kamarádily jsme se ještě pět let. Celou tu dobu mi dávala své kruté, ostré, vlivné rady o tom, jak se mám chovat. Aby toho nebylo málo, tak jsem k ní v tu nejtěžší dobu chodila pro rady, protože jsem byla přesvědčená, že mi opravdu říká pravdu. Tehdy se její pravda značně lišila od mé. Časem mě kariérní úspěch naučil rozlišovat krutost maskovanou starostí od užitečných rad.

Má kamarádka se spletla: na živobytí si vydělávám psaním. Znamená to, že jsem se musela naučit přijímat kritiku. 

Časem jsem se naučila, že ne všechnu kritiku má cenu brát si blízko k srdci. Podařilo se mi rozeznat, jakým lidem jsem ochotná ukázat koncept nebo s nimi probrat důležité záležitosti.

Proto musím čtyřikrát odpovědět “ano”. Na tyto otázky: 

  1. Důvěřuji vkusu a názoru této osoby? 

  2. Chápe, kam mířím a co chci vytvořit?

  3. Opravdu mi přeje úspěch?

    Populární zprávy teď

    Co teď dělá hvězda 80. let herečka Miroslava Pleštilová: "Nechci být pro studenty něco jako kamarádka"

    Královnina tajemství: Jak mohla Alžběta II. zdvořile ukončit nudný rozhovor

    “On za mnou přijel z Kanady”: Je známo z čeho Lucie Vondráčková v poslední době měla radost

    „Chci mít velký zadek“: Švédská modelka zvětšila obvod zadní části do 2 metrů
    Zobrazit více

  4. Umí šetrně a s úctou vyslovit pravdu?

Když čtyřikrát po sobě neodpovím “ano”, pak dané osobě nemohu ukázat své citlivé místo. Poslední otázka je ze všeho nejdůležitější. I když na všechny ostatní odpoví “ano”, často se právě poslední odpověď stává příčinou toho, proč se s někým z tvůrčího hlediska nesbližuji.

Je to proto, že když vám člověk řekne “nechci vás urazit, ale…” tak vás ve skutečnosti urazit chce. Pravda, vyslovená s respektem a úctou pozitivně ovlivňuje to, co dělám. Krutě podaná pravda mě jen nutí schovat se do ústraní a nic víc dále nepsat. 

Časem jsem si také všimla, že tyto čtyři otázky mi pomáhají vypořádat se s osobním životem. Pokud nemohu odpovědět “ano” na všechny čtyři otázky, pak osoby do kruhu blízkých nepustím, ať je v ostatních otázkách sebelepší. 

Poté, co se v okruhu mých blízkých objevili lidé se čtyřmi “ano”, byl můj život najednou radostnější, produktivnější a šťastnější. Když se mě kamarádka znovu zeptala: “Liz, můžu ti něco říct? Jen se neuraz…” odmítla jsem. S respektem a úctou.