Panelový dům z doby komunismu - ocenil jsem všechny jeho důstojnosti. Přítelkyně říkala: „Jdi k nim.“ Nechtělo se mi, tak jsem řekl, že to nic není, pravděpodobně slaví narozeniny. Jednou ročně mohou lidé relaxovat naplno.
Zakryli jsme se polštáři a přikrývkami. Nepomohlo to. Rappery šlapali a dívky křičeli jako čarodějnice. V Tu noc jsme sotva spali.
V ponuré ráno se uklidnilo. “To je všechno”, - myslel jsem si, když šel do kuchyně. "Můžeme zase žít."
A pak přišel shora dívčí výkřik: „Hele, zapni to!“
A zase, pop zpěvačky a rappery. Zase strašný hluk, oni měli hodně síl. Další vyšla do kuchyně přítelkyně: „Co budeme dělat? Už to nedokážu vydržet ... “
Upřímně řečeno, byl jsem trochu vystrašený. Nevěděl jsem, kdo jsou, možná gangsteři s obrovskými pistoli. Zavolat policii? Již byl den, a hluk je povolen. Zavolal jsem majiteli, ten vysvětlil, že byt je v pronájmu. Dříve žili klidné lide, ale vystěhovali se a teď máme další sousede, nic se nedá udělat.
Přítelkyně vypadala rozrušeně. Neochotně jsem se pohyboval po schodech nahoru. Dlouho nikdo neotvíral, asi neslyšeli zvonění. Nakonec se dveře otevřely. Na prahu stál muž v teplákách, neoholený, s lahví piva v ruce:
- Co chceš?
- Promiňte, nemohl byste ztišit hudbu
Smutek za milovanou osobou: Lucie Bílá promluvila o svém vztahu s Radkem Filipim
Aneta Vignerová promluvila o výběru školky pro syna: "Chci pro něj jen to nejlepší"
Alena Doláková se svěřila se svým životem v zámoří: Jak se herečka vypořádává se všemi překážkami a ostrými výroky některých mužů
Lídr skupiny Chinaski a milovník cestování poslal svou rodinu na dovolenou a sám zůstal na letišti: Co zažil Michal Malátný
- Jdi do prdele!
A zavřel dveře.
Co bych mohl udělat? Nevím, jak s nimi komunikovat. V bytě na mě čekala nešťastná přítelkyně a brala prášky proti bolesti hlavy.
Šel jsem zpátky a stiskl zvonek souseda v patře - pana Nováka. Pan Novák v tomto domě od samého začátku a zná každého. Je mu 65 let, je to dobrý člověk, starostlivý dědeček, tichý důchodce. Třikrát denně chodí na procházky s malým psem. Okamžitě se z nás stali přátele, často si povídáme, když se setkáme, o politice, a podobně. Pan Novák - je moudrý člověk.
- Dobrý den! - Říkám. - Chci se poradit. A řekl všechno.
- Jasně! - odpověděl pan Novák - Tak, jdeme.
- Kam?
- No přece, k nim
- Pošlou nás do prdele
- Uvidíme
Znovu zvoníme na dveře. Otevírá ten samý, arogantní muž, s lahví:
- Tak co?
- Vypněte hudbu! - řekl pan Novák
- Jdi do prdele, dědo!
Pan Novák zde rychle a přesně udeřil. Tak, že muž v teplákách proletěl hluboko do chodby. Láhev vyklouzla ven a točila se na podlaze.
Byl jsem ohromen. Pan Novák, tichý důchodce, vstoupil do bytu. Jen se ke mně obrátil:
- Počkej tady.
Skrz dveře jsem sledoval co se stane.
Dva chlapi vyskočili s pokojů najednou. Pan Novák se rychle vypořádal s jedním, a zasáhl nohou dalšího. Oba se zhroutili. Pan Novák si vzal stoličku, odšrouboval nožku a postoupil dále. Plešatý, vypadal jako Bruce Willis, když se velmi rozzlobí.
Vyskočil další, velký chlap. Bam, bam! - leží.
Ostatní se na něj vrhli tři dohromady. Ale nožka od stolice v rukou pana Nováka je horší než nunchaky.
Blonďatá dívka vyběhla a začala křičet: „zabij!“
Pan Novák řekl ji klidně: „Proč křičíš? Jdi vypni tu hudbu“.
Po několika minutách bylo ticho a čtyři lidé zůstali se zdravotním postižením.
Pan Novák přísně nařídil:
- Více bez nesmyslu, - a odhodil nožku stolice.
Šli jsme dolů. Mlčel jsem. Byl jsem ohromen. Je to, jako bych viděl akční film Tarantina a Jackiho Chana, ale živě.
Pan Novák se zašklebil:
- Je mi líto, ale nechápou to jinak. Odpočívej a já musím jít se psem ven.
Okamžitě jsem znovu zavolal majitelovi A zeptal se: Kdo vůbec je ten pan Novák. On se usmál:
-Novák? Důchodce. A v komunistické době, byl to voják. Často byl na služebních cestách. Ale co udělal, to nikdy neřekl.
Sousedé shora od té doby ztichli. Ve výtahu mě laskavě pozdravují. A dobrotivý důchodce pan Novák chodí se psem ven třikrát denně.
