"Syn má dvě babičky, ale poslední peníze musíme vynakládat na chůvu. Jak je to možné natolik nesnášet svého vnuka". fakta.today

Věřte mi, že jakákoliv možnost se domluvit a něco vysvětlit se střetáva s nepochopením, a uvědomují si, že potřebují trochu počkat až to bude jednodušší. Prostě chci se trochu vypovídat...

Jsme s manželem u svých rodičů jediné dětí. Je nám 32 roky. Chodili jsme spolu kolem dvou let, pak jsme udělali skromnou svatbu a začali jsme spolu žit na pronajatém bytě. Za nějakou dobu jsme se dozvěděli, že budeme rodiče. Naše rodiče se seznamili jen na registraci. Skutečnost, že budou babičky a dědečky je nepřekvapila.

Rozumím, že se kvůli této skutečnosti nedělají ohňostroje, ale upřímně jsem si myslela že se aspoň budou radovat. Vždyt` budou poprvé babičky a dědečky. Ale tuto zprávu přijali jako samozřejmost, stejně někdy by se to stalo...

Než odejít na mateřskou dovolenu, pracovala jsem do posledního dne těhotenství, manžel také přivydělával. Babičky taktéž nabídly pomoc. Moje maminka si koupila postýlku, tchyně – nočník. Ano, přesně tak.

Tchyně řekla, že se ji moc líbil a dříve nebo pozdějí ho budeme stejně potřebovat.

Když se nám narodilo miminko, vítali mě v porodnici manžel, maminka a tcyně. Přijeli, pohráli si trochu se synem a odešli. Tehdy jsem jim byla vděčná. Chtěla jsem trochu odpočinout, ještě jsem přemyšlela, že je to super, že tomu rozumí.

Ale utíkal čas, týdny, měsíce a nás ani jednou nenavštívili. Jenom volali dvakrát za týden a je to. Byla jsem z toho velice smutná. Manžel byl po práci vemi unavený a hned po večeři šel spát. Nemohla jsem mu nic říci, rozuměla jsem, že, když se člověk nevyspí, je to nebezpečně jít do práce. O víkendu k synovi vstával on, já jsem spala. Byly ale dny, když jsem kvůli únavě a vyčerpání pořád břečela.

Ano, bylo mi velice líto tomu, že babičky nám nechtěly pomáhat, aspoň na začátku. Snažili jsme se s nimi mluvit, ale maminka řekla: „My jsme své dětí vychovávali samostatně, nikdo nám nepomáhal“.

A tchyně podotkla: „ Pokud jste dítě počíli, musíte tohle všechno zvládat sami. To je váš syn“. Ano, všemu rozumím, je to náš syn, zároveň ale i váš vnuk. Jediný.

Dostala jsem se do momentu, když jsem se s tím prostě smířila. Když budou pomoc potřebovat od nás, co teda řeknou?

Synovi je už 7 měsíců, momentálně je potřeba ho neustále hlídat. Práce v domácnosti take je, byla a vždycky bude. Někdy beru syna do kuchyně a zároveň vařím jídlo. Je velmi rozmarný. Chce vždycky být u mě na rukou. Jsem vyčerpána.

Rozhodli jsme se s manželem, že zaplatíme chůvu aspoň na pár hodin denně. Víc nemůžeme dovolit, platíme docela dost za pronájem. Doufám, že když chůva bude se synem, mohla bych se aspoň objednat do kadeřnického salonu a k zubaři, potřebují vyléčit zub, který mě už asi týden trápí.

Jsem si jistá, že to všechno s manželem zvládneme. Je skvělý, pracuje celý den, aby nám se synem zajistil život. Také se budu snažit být dobrou maminkou. Pochopit a odpustit ale našim babičkům teda nemůžu.

Populární zprávy teď