Zítra mě přijedete navštívit, protože mám narozeniny. Uvidíte, že stárnu. Buďte prosím trpěliví a pokuste se pochopit, jakou etapou života teď procházím...
Pokud vám já nebo táta povíme to, co jsme vám říkali už před rokem, pokud budeme stále dokola opakovat stejné příběhy, nepřerušujte nás a neříkejte naštvaně: "Už jsi o tom mluvila. Před několika minutami..." Jen poslouchejte. Prosím! Zkuste si vzpomenout na dobu, kdy jste byli malými dětmi, a já jsem vám neustále vyprávěla stejný příběh, dokud jste neusnuli.
Když řeknu, že se teď nechci koupat, nezlobte se. Raději si vzpomeňte, jak jsme vás večer po těžké práci přemlouvali, abyste šli do sprchy, když jste ještě byli dětmi. Neměli jste to rádi, že?
Když zjistíte, jak málo toho vím o současných technologiích, dejte mi čas na jejich osvojení. A nedívejte se na mě takhle!
Pamatujete si, jak trpělivě jsem vás učila, jak udělat správně něco nového? Když jsem vás učila oblékat se, česat si vlasy, každý den řešit těžké životní problémy... Všimnete si, že s každým dnem stárnu. Buďte trpěliví. A zkuste pochopit, čím si procházím, když se snažím pochopit vaše chytré telefony...
Pokud občas zapomenu, co jsem chtěla říct, dejte mi čas na to, abych si vzpomněla. Nevztekejte se. Nebuďte netrpěliví a arogantní. Jen vězte: vždy je pro mě nejdůležitější být vám nablízku. V mém srdci jste vždy na prvním místě...
Až mi mé unavené nohy nedovolí chodit tak rychle, jak chodíte vy, dejte mi ruku a zpomalte. Dala jsem vám ruku, když jste se učili chodit... A nevadilo mi to!
Zůstaňte se mnou chvíli. Zkuste mě pochopit. Dejte mi šanci na život plný lásky a obdivu. Čas strávený s vámi je pro mě tím největším darem.
Tento dopis končím s velkým úsměvem a láskou. Chci vám jen připomenout: Miluji vás, mé milé děti!
