Bohužel se ve svém úctyhodném věku stala obětí příbuzných, kteří se zmocnili jejího domova.
Žila v Leningradu, kde probíhala blokáda. Za těch nejhorších časů přišla o syna a následně i o muže. Nic více ji na severu nedrželo, a proto se vrátila do své vlasti v Severní Osetii.
Od té doby tam žila, když ji v roce 2002 našli vzdálení příbuzní. Nabídli jí péči výměnou za byt. Postarší žena souhlasila, ale ukázalo se, že to neměla dělat. Podstrčili jí k podpisu dokumenty, které ji fakticky zbavovaly bytu bez jakékoliv kompenzace.
Stařenka se ocitla na ulici bez rodiny, přátel či jakékoliv podpory. Naštěstí potkala opravdového muže jménem Ramiz, který nahradil jejího syna. Nejprve se snažil najít pro ni bydlení, protože sám si byt pronajímal, ale nakonec si ji vzal k sobě.
Alexandra mu vyprávěla, jak se roky potulovala od jednoho domu k druhému, žila na ulici a do svých sta let si přivydělávala, okopávala zahrádky, vařila obědy, uklízela, prala.
Nyní se dostala mezi dobré lidi a může dožít v pohodlí, teple a sytosti. A co je nejdůležitější, společně s lidmi, kterým není lhostejná.
