Manželé, kteří si nepřáli uvést své jméno, se rozhodli pořídit si miminko. Problém byl však jejich věk: jsou příliš staří a těžkopádní, oběma je přes šedesát let, ale jelikož moc dobře znali riziko, vybrali si cestu náhradního mateřství. Postarší Britové utratili více než sto tisíc liber na nalezení vhodné ženy, různé analýzy, zařízení dokumentů atd. Vajíčko dárkyně oplodnili spermatem pětašedesátiletého budoucího otce. Dítě šťastně přišlo na svět a celý rok žilo v rodině, ale poté jim ho byrokraté odebrali.
Nyní je rodina bez dítěte a neví, co má dělat. Někteří říkají, že se stali rukojmími sociálních institutů Velké Británie. Úředníci se o případ od začátku zajímali, rodinu sledovali, prověřovali dodržování podmínek péče o dítě a jistý moment jim nařídili plnit celou řadu bodů pro zlepšení situace. Když to staříci nezvládali, dítě jim ze zákona odebrali a dočasně ho svěřili náhradní rodině. Pár se proti rozhodnutí odvolal, ale úřady jejich žádost zamítli.
Sociální služby tvrdí, že vše proběhlo v souladu se zákonem a v zájmu dítěte. Přestože podle DNA je dítě staříků, kvůli náhradnímu mateřství však nejsou jeho rodičemi, ale jen pěstouny. Mezerou v zákoně je, že pěstouna je vždy možné vyměnit za jiného.
Někteří odborníci tvrdí, že problém je ve věku. Šedesátiletého člověka je možné vinit za to, že pomalu reaguje na pláč dítěte nebo kvůli špatného zraku si nemusí drobnějšího zranění všimnout. Potenciálně tak mohou vzniknout problémy, a proto se orgány pro ochranu dětí před nimi prostě snaží pojistit a ignorují tak samotné zájmy lidí.
