Příběh lvíčete, které získalo novou rodinu, ale musí ji opustit

Březí lvice měla zdravotní problémy, takže po narození začala její lvíčata jedno po druhém umírat. Poslední, maličkou Sirgu, matka opustila. Takové břemeno nepotřebovala. Lvíče však mělo obrovské štěstí.

Když Sirgu našli lidé, byla už tak vyčerpaná, že nebyla schopna pohybu. Valentin Gruener, zakladatel přírodní rezervace Modisa v Kalahari (Botswana), za ni převzal plnou odpovědnost. Zvíře v takovém stavu je v souladu se všemi zásadami a pravidly rozumné uspat, ani důkladná péče mu nezaručí život, ale Valentin se rozhodl jinak a začal roztomilé bezmocné lvíče po kapkách krmit z lahvičky směsí smetany, vajec a vitamínů.

Sirga nejenže překvapivě přežila, ale také začala přibývat na váze a růst. Dnes je z ní osmdesátikilogramové klubíčko zábavy, hravosti a hlouposti. Sirga stále moc nechápe, že je královnou zvířat. Za svou rodinu považuje Valentinův tým. On sám je něco jako náhradní otec a hlava rodiny. Nechápe také, proč mu ostatní neprojevují stejnou úctu, a lidé nostalgicky vzpomínají na časy, kdy si lvíče mohli vzít do náruče. Dnes už je to riskantní.

Po několika letech Valentin pochopil, že má jen dvě možnosti. Buď pošle Sirgu do zoo, nebo se ji pokusí připravit na život v divoké přírodě. Dal přednost druhé možnosti, ale problém byl v tom, že lovecký instinkt dokáže posílit pouze tvrdá a efektivní škola, když lvice učí svá mláďata zabíjet kořist. Valentin a jeho tým museli Sirgu naučit, jak přežít v savaně, a nebylo to vůbec snadné. Ale teď si jsou téměř jisti, že si samice poradí.

Režisér Jurgen Juzefovič se seznámil s jejím příběhem a rozhodl se o lvici natočit sérii filmů. O tom, jak lidé nejprve šli proti přírodě, pak si uvědomili, že se mýlili, a opět učinili nemyslitelné. O lvici, která žije navzdory všem pravidlům. A poslední film zachycuje rozloučení Valentina se Sirgou. Nejkrásnější, smutný a dojemný okamžik.