Otevřít ho se rozhodli Simon Casson a Annie Bowden. Nechtěli, aby se jejich starší matka cítila osamělá a neustále byla doma. Opakovaně zvali její kamarádky na čaj doma a ty se s maminkou skvěle bavily.
Když si Simon a Annie všimli, že ve věku osmdesáti, a dokonce i devadesáti let mohou být lidé stále čilí a veselí, rozhodli se, že rozsah takových posezení lze rozšířit.
Za tímto účelem si pronajali sál místního kostela, rozeslali pozvánky všem starším lidem v okolí a byli překvapeni počtem prvních návštěvníků.
Pokaždé jich bylo víc a víc, protože Simon a Annie se rozhodli otevřít několik dalších takových klubů. K dnešnímu dni je jich v Londýně pět.
Je tam stejná zábava jako v klubech pro mládež. Jediná věc, kterou tam nenajdete, je alkohol. Místo toho se návštěvníkům nabízí čaj a káva.
Tanec je mimochodem povinnou součástí programu. Tančí dokonce i ti, kteří do klubu přišli s holí nebo s berlemi.
Aby byla zajištěna různorodá zábava, do klubu často přicházejí mladí dobrovolníci.
Kluby existují díky finančním darům od Londýňanů a poskytují starším lidem příležitost znovu cítit chuť života.
