"Teddy byl kocourem, který si prošel jednou z nejdelších rehabilitací v útulku. Trvalo mu osm měsíců, než se z vyděšeného a nemocného kocoura proměnil v laskavého domácího mazlíčka."
Před osmi měsíci se pár Lisa a Dan White, kteří založili malý soukromý útulek pro kočky Ivy's Memorial Rescue ve Windsoru (provincie Nové Skostko, Kanada), dozvěděli o toulavém kocourovi, kterého živili místní lidé. Měl být starý nejméně jedenáct let a celý život strávil na ulici.
Když už se cítil velmi špatně, pár se ho rozhodl vzít do svého útulku. Při veterinárním vyšetření se ukázalo, že trpí plazmocytární pododermatitidou.
Jde o vzácnou nemoc, která postihuje kočičí tlapky. Otékají a kočkám se špatně chodí. V těle zvířete se navíc vyvíjí sekundární bakteriální infekce. Kocourovy šance na přežití byly minimální, ale krevní test ukázal, že se jeho tělo pokouší bojovat s infekcí. Lisa se rozhodla vzít Teddyho domů a léčit ho.
Chtěla také, aby kocour, který byl vyčerpaný toulavým životem, strávil alespoň tyto dny v pohodlí, s dobrým jídlem a péčí. Předpokládalo se, že se infekce bude zhoršovat a kocour bude muset být uspán, aby netrpěl.
Ale první dny v domě páru ukázaly, že se kocour nehodlá vzdávat. Tvrdohlavě odmítal léky a nenáviděl, když se ho lidé chtěli dotknout. Lék musel být podáván třikrát denně a pokaždé to byl obrovský boj.
Teprve o týden později si kocour na lidi zvykl a odporoval méně. Léky začaly zabírat, takže se cítil lépe. Navíc se ho lidé už mohli dotýkat a hladit ho.
Když se Teddy z domu vrátil na veterinární kliniku, lékař byl velmi překvapen. Vypadalo to, že kocour nehodlá umírat.
"Teď už chápu, jak se Teddymu podařilo přežít jedenáct let na ulici. Průměrná délka života toulavé kočky ve velkém městě je zhruba čtyři roky, pak ji něco přejede nebo zemře na nějakou neléčenou chorobu. Teddy musel vyčerpat všech svých devět životů."
Vojta Dyk, který nerad mluví o svém soukromí, koupil ves: "Vůbec ani nechci, aby tam lidi jezdili"
Dalibor Janda po hospitalizaci: blízcí hlásí, jak jak je to s pamětí zpěváka
11letá vnučka Luciano Pavarotti zpívá ne hůř než její dědeček
Noční žízeň: znamení, že je čas navštívit lékaře
O měsíc později Teddy přibral o 1,3 kg a začal pomalu důvěřovat lidem. Přestal sedět schoulený v rohu a chodil po pokoji svého dočasného domova, pak uviděl kočičí postel a zamiloval se do ní.
Poté začal komunikovat s lidmi. Sice velmi pomalu, ale socializoval se. Naučil se prosit o pohlazení. Během jeho pouličního života ho téměř nikdo nehladil a byl to pro něj úplně nový pocit.
"Záměrně jsme nechávali dveře do pokoje otevřené, aby ho opouštěl a viděl i jiná místa, ale bylo to pro něj velmi stresující, proto jsme to nedělali často, aby si zvykal postupně. V dubnu už jsme dveře nechávali otevřené částěji a Teddy konečně začal opouštět svůj pokoj a chodit po jiných místnostech."
Teddy musel překonat hodně překážek, aby se z něj stal laskavý domácí mazlíček. Teď působí zcela uvolněně a těší se z přítomnosti lidí a jejich doteků. Začal také dobře jíst.
Nejvíc miluje manželskou postel a Lisina manžela Dana.
"Teddy mi "ukradl" manžela a mé místo na posteli" směje se Lisa.
Teddyho si nechala. Stále mu dává léky, ale krize už je dávno pryč.
